|
Mládí na královském dvoře |
 Gautama Buddha se ve své poslední inkarnaci narodil v oblasti Himalajských hor blízko hranice Nepálu (dnešní Indie) v roce 623 před Kristem jako princ Gautama Siddhártha. Byl synem krále, jenž měl neplodnou ženu, která nakonec přece jen otěhotněla, poté co se jí zdál sen o bílém slonu, který vstoupil do její dělohy. (Od tohoto příběhu se odvijí část thajského kultu uctívání bílého slona). V čase jeho narození astrologové předpověděli, že se Gautama stane všeobecně respektovaným člověkem - a to buď jako světový král nebo jako duchovní spasitel. Vše záviselo jen na cestě kterou se on sám vydá. Rozšířen je i názor, že otec vydal přísný zákaz, že princ nesmí vyjít mimo zdi paláce. A začal sám Gautamu vyučovat ve všech aspektech života vyvolených. Většina soch ho zobrazuje s protáhlými ušními lalůčky, které vypovídají o jeho pohodlném životě v paláci, kdy měl v uších zavěšeny drahé a těžké kameny.
|
 Princ se oženil a stal se sám otcem, ale když mu bylo 29 let, opovrhl otcovou autoritou a tajně se vyplížil z paláce. Na svém osudném výletě se postupně setkal se starým mužem, nemocným mužem, s mrtvým mužem a s poustevníkem (žebravým mnichem) a tehdy si poprvé ve svém životě na základě těchto "čtyři znamení" uvědomil a povšiml lidské bolesti a vnitřního utrpení lidského života. Tehdy Gautama začal přemýšlet o smyslu toho všeho a rozhodl se odejít z paláce a vstoupit "do bezdomoveckého života" mnicha, hledat pravdu a cestu k záchraně celého vnímaného jsoucna. Nejprve se při svém hledání záchrany obrátil na učence. Rychle je však předčil a shledal, že jejich doktríny byly nedostatečné, nevedly k probuzení, k zániku a k osvícení a prohlédnutí. Opustil proto tyto učitele a po šest roků se s velkým nadšením a úsilím obrátil k praxi hinduistické sebeaskeze.
|
 Setkal se s pěti askety neboli Panca Vaggiya, kteří mu nabídli své služby. Nakonec si však Buddha uvědomil, že asketická cvičení nebyla pravý způsob, jak dosáhnout záchrany, protože se ani na chvíli nepřiblížil k odpovědi na svoji otázku. Ve svém asketizmu dosáhl limitu své odolnosti a cítil se velmi oslabený bez dosažení čehokoliv. Rozhodl se nakonec pro následování "střední cesty" - ani přílišný přepych, ani přílišná askeze, vrátil se k jídlu, obnovil sílu a začal cvičit rozjímání. Guatama si sedl pod svatý strom Bódhi na břehu řeky Bádh Gayi blízko města Uruvela v Indii (v současnosti Buddha-Gaya) a díval se na vycházející slunce a meditoval tak dlouho až dosáhl osvícení. Po celých 49 dní seděl v pozici se zkříženýma nohama - v lotosové pozici - hloubal nad příčinami bolesti a utrpení a zápasil s pokušeními, která se před ním materializovala. Mnoho z nich na něj seslal Mara, ztělesnění zla, který byl nakonec zahnán, když Gautama zavolal bohyni země Mae Toranee položením prstů své pravé ruky na zemi - gesto známé jako bhumisparsa mudra, které bylo převzato stovkami thajských sochařů. Z vlasů Mae Toranee se vyvalil proud vody a pohltil Maru. Tato epizoda se také velmi často vyskytuje vyobrazená na nástěnných malbách a sochách. Nejznámější sochou ztvárňující toto téma je v Sanam Luang v Bangkoku.
|
 Gautama nakonec překonal všechna pokušení a dosáhl osvícení, čímž se stal Buddhou (ve věku 35 let). Místo kde k osvícení došlo (strom bódhi) je důležitým a často ztvárňovaným symbolem buddhismu. Na území chrámů se často vysazuje i skutečný strom bódhi (ficus religiosa) a dále platí, že bot je téměř vždy obrácen k vodě nebo k východu (nejlépe oba aspekty). Prostřednictvím svého hlubokého uvažování a sebepoznání se Buddha stal znalým toho jak se lidé rodí a umírají podle skutků své dobré a zlé vůle, podle jimy vytvořené Karmy (nebo jako důsledek jejich zásluh a provinění). Stejnou intuicí se stal znalým "Pěti předpokladů existence (Panca Khandha): Rupa (tělo), Vedana (cit), Sanna (poznání), Sankhara (dojem) a Vinnana (vědomí). Člověk je jediným ztělesněním těchto pěti předpokladů, nebo jinými slovy člověk je tvořen Khandhou, jejíž žádná část nepatří nikomu nebo všem, jen skončí přijetím nového života a kolem existence (Samsara). To vytvoří "dojem vlastního Já". Objevil také "čtyři vznešené pravdy" které vedou k zastavení celého utrpení a k znovuzrození.
|
 Nakonec se Buddha ze soucitu k celému jsoucnu, rozhodl odhalit své učení. Uskutečnil svoje první kázání v jelení oboře v Indii v projevu k pěti asketům. Tento projev je všeobecně známý jako "čtyři vznešené pravdy" a obsahuje výtah Buddhových učení.V něm popsal Dharmu (doktrína) jako nekonečné kolo. Z této události pochází nejranější buddhistický symbol - Dharmachakra - Kolo spravedlnosti, Kolo doktríny, Kolo zákona nebo Kolo života. Tento symbol je často doprovázen sochou jelena. Po celém Thajsku se toto první Buddhovo kázání slaví v červenci státním svátkem zvaným Asanha Puja. Při dalším kázání se shromáždilo 1250 lidí a tato událost je oslavována jako Maka Puja a je únorovým státním svátkem.
|
 Během dalších čtyřiceti pěti let svého života Buddha putoval od města k městu a od vesnice k vesnici v severní Indii, obracel nevěřící na svoji víru a předváděl zázraky. Během jednoho období dešťů dokonce vystoupil do nebe Tavatimsa (nebe třiceti tří bohů), navštívil svoji matku a přednášel jí své učení. Buddhův sestup z nebe je časté téma maleb a soch a pozice stojící Buddha pochází právě z tohoto příběhu. Za svého života se také navrátil do paláce svého otce, kde se setkal se svojí ženou a dítětem. V muzeu v Khon Kaen najdete snad nejkrásnější řezby znázorňující tuto událost.
|
 Ve věku 80 let onemocněl a "zemřel" v Kusinari v zemi Malas u Visaka, za úplňku šestého lunárního měsíce roku 543 před Kristem. To je také důvod, proč se thajský letopočet liší od letopočtu západního. Buddha ležel na boku, hlavu opřenou o ruku a upadl do Nirvány (odtud další základní pozice - ležící Buddha), nepopsatelného stavu prázdnoty, který nezná žádné utrpení ani bolest a z něhož se již neodvíjí žádná další reinkarnace. Buddhisté věří, že den, kdy Buddha upadl do Nirvány, byl tentýž den, kdy byl zrozen a kdy se mu dostalo osvícení - trojnásobně významný den, který Thajci slaví každoročně v měsíci květnu a nazývají ho Visakha Puja.
|
Existuje množství historických důkazů Buddhovy skutečné existence, jako Asoka-pillar postavený v Lumbini parku u Kapilavatthu (blízko Nepálu), vzpomínky na "narození Pána" v pamětech Krále Asoka (262 - 222 př.K.) objevených v roce 1890, současná Indická literatura, Pali-Canon Tripitaka, což je sbírka kázně (Vinaya), projevů (Suttanta) a filozofie (Abhidhamma), Sanskrit kanovník, záznamy dvou čínských cestovatelů v Indii, Fahian (394 - 441) a Yuan Thsang (630 - 644) atd. Sám Buddha svá učení nikdy nesepsal. Až po jeho smrti, jeho první žáci v roce 477 př.Kr. sepsali všechny jeho projevy a položili tak základ Pali-Canon. Později byly tyto projevy uspořádány do různých sbírek, nazvaných Pitakas (Tripitaka). Sutta Pitaka obsahuje Buddhovy projevy. Vinaya Pitaka obsahuje pravidla "svatého bratrství". Tato forma se stala známou pod označením Théraváda neboli "Doktrína starších". |
Z "Asok-pillar" se dovídáme, že Indický Král Asok poslal své misionáře do všech provincií říše a pak do sousedních království, do Ceylonu, Kašmíru a Tibetu na severu, do Persie, Antioch, Egypta a Řecka na západě. Král Asok svolal Třetí radu, která zrevidovala a zestručnila Pali-Canon. Po jeho smrti (na začátku prvního tisíciletí) se buddhismus rozdělil do dvou různých škol - Hinayana (Théraváda) a Mahayana. Hinayana (Théraváda) je ortodoxní, založená na Pali bibli. Tato škola se pokouší konzervovat originální doktríny a v dnešní době je vyznávána v Ceylonu, Barmě, Thajsku, Laosu a Kambodži. Mahayana je zvětšení a další vývoj originální doktríny založené na Sanskrit bibli přeložené do jazyka Pali a modifikuje některé dogmatické principy tak, aby se přizpůsobily místnímu prostředí a vykládá buddhismus s důrazem na některé filozofické pohledy. Hlavním rozdílem je představení hinduistického panteonu bódhisattvů (navrátilců) neboli Buddhových svatých, kteří ačkoliv dosáhli osvícení, nikdy nevstoupili do Nirvány a vracejí se na zem pomáhat svým bližním a inspirovat je. Vyznává se v Tibetu, Korei, Japonsku, Sikhim, Bhutanu, Mongolsku, Vietnamu a částečně v Číně. Jižní Thajsko a území království Srivijaya zasáhl kolem osmého století. Do určitých částí khmerské Kambodže se pak rozšířil kolem století jedenáctého. Přívrženci směru Mahayana nazývají buddhismus Théraváda pohrdavě Hinayana neboli "Slabý nástroj". |
Buddhismus poprvé v Thajsku |
Buddhismus se poprvé objevil v Thajsku jako Hinayana (Théraváda) buddhismus okolo roku 329 př.Kr., později asi po roce 700 se objevuje poprvé také Mahayana buddhismus. Nicméně, v roce 1000 je z Barmy znovu zavedena Hinnayana (Théraváda). V roce 1253 se thajští buddhističtí mniši vydali na Ceylon, aby zde získali staré Pali zápisy a zároveň také pozvali cejlonské mnichy do Thajska, aby pomohli obrodě buddhismu v Thajsku. Postupně pak vždy všichni králové Thajska přijímali Hinayana (Théraváda) buddhismus, který se pak stal národním náboženstvím. |
BUDDHOVY ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY: |
V nich Buddha formuloval svoji nauku bídy a záchrany ve čtyřech tezích nazvaných: |
1) Vznešená pravda utrpení |
Znovuzrození, stáří, nemoc, smrt, smutek, utrpení, bolest, žal a zoufalství, vztah k objektu odporu, oddělení od objektů, které milujeme, ztráta touhy působící trápení. Je zde také mnoho šťastných hodin a potěšení z celého lidského života, ale podle řádu přírody, jsou nepřetržité a trvají jen po krátký čas a zmizí do ničeho. Jedině smutek, utrpení, bolest, žal a zoufalství zůstává jimi opuštěno vzadu. |
2) Vznešená pravda o vzniku utrpení |
Tři podoby touhy vedou každé bytí od narození k narození a jsou doprovázeny radostí, chtíčem a hledáním potěšení. Jmenovitě: smyslné touhy, touha po existenci a touha po bohatství a síle. Existuje také šest podob touhy: oko touží po obrazech, ucho touží po zvucích, nos touží po vůních, jazyk touží po chuti, tělo touží po objektech a mysl touží po podstatných jménech, snech nebo iluzích. Tato toužení a neznalost řádu přírody je příčinou původu individuálního utrpení. |
3) Vznešená pravda o zániku utrpení |
Stav zániku utrpení bude kompletní a nastane až zmizí a zániknou všechny touhy, až se opustí, osvobodí a oddělí od nich. Stav mysli osoby, která opustila tři nebo šest podob touhy spolu s neznalostí může vést k Nirváně (nebo zániku touhy). |
4) Vznešená pravda o cestě, která vede k zániku utrpení |
je to vznešená cesta osmi podob (nebo střední cesta protože se vyhne dvěma extrémům smyslného potěšení a sebeaskeze), která vede k zastavení utrpení.
Rozlišení touhy a neznalosti, těchto dvou hlavních zločinců individuální existence a překonání znovuzrození, stáří, nemoci, smrti, zármutku, bědování, bolesti, žalu a zoufalství, učiní konec této bídy utrpení a tak je možné dosáhnout Nirvány. Osvobození a záchrana je možná prostřednictvím vznešené cesty osmi podob (nebo střední cesta). |
Vznešená cesta osmi podob |
1) Pravá znalost, která znamená rozumové uchopení učení Dhammy, čtyř vznešených pravd a práva karmy
2) Pravý záměr, který zahrnuje eliminaci všech ctižádostí, pomsty, nenávisti, nenasytnosti chtíče a násilí
3) Pravá řeč, který znamená zrušit všechny lži, kontrolu řeči, zdvořilost, ohleduplnost, je úzkostlivě opravdová, žádné zlo nesmí být vypuštěno z úst, soucit, srdce plné milující laskavosti a uvolnění od tajné zloby
4) Pravý čin, vyvarování se ničení života, braní čehokoliv co nebylo dáno, oddávání se smyslnosti, pomluvy a opojení alkoholem nebo drogami
5) Pravé živobytí, který znamená vykonávat obchod nebo zaměstnání slučitelné s výše uvedenými pravidly
6) Pravé úsilí, chce zabránit novému zlu již při pomyšlení na něj, odstranit veškeré zlo už tam, udržovat dobrou a zasloužilou náladu, která již nastala
7) Pravá zdvořilost, která znamená neustálou vzpomínku na všechny znalosti o tělesné struktuře, všech částech lidského těla, všechny zdravotní stavy, celá nečistota a čistota mysli, rozjímání o různých náladách a všech druzích temperamentů
8) Pravá koncentrace, která je prahem Nirvány, sestává ze čtyř velkých snah: úsilí vyhnout se a překonat zlo nálady, úsilí vyvíjet se a udržovat dobrou náladu. Je to také složená nálada, která je doprovozená pravou znalostí, pravým záměrem, pravou řečí, pravou akcí, pravým živobytím, pravým úsilím a pravou zdvořilostí. Účel dosažení pravé koncentrace má vyvinout oko moudrosti.
Nicméně, nejjednodušší zásadou, kterou Buddha učil, bylo dělat dobro, vyhýbat se zlu a očista srdce. Podle Buddhy, srdce obyčejných lidí nejsou čistá. Jsou naplněná nenasytností, zlou vůlí a iluzí. Nenasytnost a nenávist jsou nečistoty způsobené touhami, jejichž neznalost je příčinou halucinací nebo spíše iluzí. Neznalost je ve skutečnosti příčinou touhy samotné a tak prvotní příčinou celého utrpení a znovuzrození. |
Buddha učil způsobu očištění srdce: |
1. tím, že cvičí sebekontrolu a sebeaskezi
2. tím, že přemýšlí o sebepoznání
3. tím, že následuje svatou cestu osmi podob, která vede k zastavení celého utrpení. |
Pět pravidel etiky (Pancha Sila) pro laiky = abstinence od:
1) Zabíjení jakéhokoliv života
2) Kradení
3) Cizoložství
4) Lhaní
5) Pití omamných nápojů
Osm pravidel etiky o buddhistickém Svatém dni, obzvláště pro starší lidi - abstinence od:
1) Zabíjení jakéhokoliv života
2) Kradení
3) Cizoložství
4) Lhaní
5) Pití omamných nápojů
6) Jídlo po poledni
7) Tanec, zpěv, hudba, divadlo, ozdoby, parfémy, kosmetika, ozdoby
8) Používání luxusních postelí
Kromě výše uvedených osmi pravidel pro starší lidi, se novicové učí deset pravidel pro novice a mniši 227 jiných pravidel. |
|
|