|
 Někdy se také můžete setkat s názvem Khao Phra Viharn, Khao Phreah Viharn, Prasat Khao Phra Vihan apod. Milovníci khmérských památek by si rozhodně neměli nechat ujít návštěvu tohoto komplexu nacházejícího se na 547 m vysokém, kolmém, majestátném mysu asi 80 km jihozápadně od Ubon Ratchathani. Tvrdí se, že to je po Angkor Watu v Kambodži druhá největší, nejrozsáhlejší a nejkrásnější khmérská historická památka na světě. Pokud máte za sebou zrekonstruovaný Prasat Hin Phi Mai nebo Prasat Phanom Rung, budete možná trošku zklamáni jeho stavem, ale to bohatě vynahradí jeho rozlehlost a démoničnost umístění.
|
 Chrám má pohnutou novodobou historii a byl a je předmětem letitých mezinárodních sporů Thajska a Kambodži o jeho vlastnictví. Ty začínají v roce 1903 kdy Siam ustoupil koloniální Francii v několika etapách většinu území Kambodži, kterou v té době držel a nová hranice obou zemí byla jen ledabyle vytýčena. Po létech sporů ho v roce 1963 ho mezinárodní soud definitivně přiřkl Kambodži. Mnoho Thajců ho ale nadále považuje za thajské území a vidí v skalním ostrohu (mysu) na kterém stojí, přírodní ukončení Khoratské plošiny. Soud vycházel z názoru, že v Angkorské periodě komplex reprezentoval kambodžský majetek, přestože se na thajském území nachází více než 2000 dalších khmérských historických památek. Soud se zřejmě domníval, že jich tak má Thajsko víc než dost...
Problematické rozhodnutí soudu se nadále zkomplikovalo po roce 1979, kdy Vietnam napadl Kambodžu, aby sesadil režim Rudých Khmérů - paradoxně podporovaných dvojakou zahraniční politikou Thajska. Oblast kolem Khao Phra Vihan se tehdy stala na dlouhou dobu jednou z posledních základen Rudých Khmérů a dodnes se zde nachází řada zaminovaných oblastí. |
 Pro veřejnost se chrám otevřel v roce 1991, ale během ofensivy Phnom Phenu proti Rudým Khmérům v letech 1993-1997 byl znovu uzavřen. Po Polpotově smrti v roce 1998 je znovu otevřen a střídavě přístupný a nepřístupný, tak jak se ochlazují nebo urovnávají thajsko-kambodžské vztahy a to i přes to, že obě strany uzavřely dohodu o tom, že příjmy ze vstupného se budou dělit na polovinu. V lednu 2003 se chrám znovu po několika letech otevřel. Nejprve pro Kambodžany - první den (leden 2003) se sem přišlo podívat na 10 000 lidí, kteří musí z kambodžské strany absolvovat asi sedmi hodinovou cestu přes vzdálený hraniční přechod, protože z kambodžské strany je kolmá stěna mysu nepřístupná. V oblasti chrámového komplexu se nachází také kambodžská vojenská posádka, jejíž spojení se světem obstarávala v dobách, kdy byl uzavřen jen helikoptéra bedlivě pozorovaná ze základny na thajské straně údolí. Od června 2003 byl chrám přístupný pro veřejnost. Bylo nutno ovšem absolvovat vojenskou kontrolu prokázat se pasem a zaplatit navíc vstup do Národního parku (200,-THB). Od roku 2008 je opět celá oblast nepřístupná.
|
 Komplex byl stavěn 200 let od poloviny 10.století. Stavba započala za vlády khmérského krále Rajendravarmana II. a dokončena za vlády krále Suryavarmana II. Tento hinduistický chrám je postaven v klasickém Bapuan a ranně angkorském stylu. Jeho délka činí 850 m. K chrámu se dostanete po monumentálním 120 m schodišti s nágy. Z každé ze 4 křížových gopur a centrální kaple (prasat) se naskýtají nezapomenutelné výhledy do Kambodži hluboko pod mysem nebo na hory a skalní útesy na thajské hranici naproti. K vidění mimo členité kamenné výzdoby jsou i nezbytné zpodobnění hinduistických božstev - Šivy, jeho manželky Uma sedící na býku Nandi a řady variací Boha Višnu.
|
 V době, kdy se zde pohybovaly jednotky Rudých Khmérů, byla část výzdoby chrámu poničena a díky nepřístupnosti z Kambodži byl chrám jen sporadicky udržován. Nyní snad konečně svítá na lepší časy a vedou se rozsáhlé diskuse o způsobu a financování jeho rekonstrukce (psáno v roce 2006). Přes všechny komplikace se ale jedná o jedno z nejdémoničtějších míst na této planetě.
|
Poté co UNESCO v roce 2009 zapsalo chrám na seznam světového dědictví jako majetek Kambodži, odmítlo to Thajsko akceptovat a vyvolalo vlnu diplomatických protiakcí a obstrukcí. Vzájemné naschvály a pohraniční šarvátky bohužel začátkem roku 2011 přerostly v rozsáhlý vojenský konflikt s desítkami mrtvých (psáno květen 2011). |
Rozhodnutí mezinárodního soudu 2013 |
V roce 2013 mezinárodní soud definitivně přiřkl chrám i jeho okolí Kambodži. Thajsko se s tímto rozsudkem nemíní smířit a vládní interpretace rozsudku je vyloženě lživá a zavádějící. Thajci se stále domnívají, že chrám je jejich, ale budou se muset smířit s opakem... |
V současné době (psáno duben 2014) je možno dostat se do chrámu z kambodžské strany jako jednodenní výlet z Angkor Wat. Vede sem relativně nová a relativně dobrá asfaltová silnice - cesta trvá 3-4 hodiny. Po zaplacení vstupního poplatku přestoupíte do velkých pick upů a vyjedete po nové strmé, klikaté silnici po skalní stěně až k chrámu. Cizinci se musí při koupi vstupenky prokázat pasem! |
|
|