Tisíce našich občanů odjíždějí každoročně do Thajska a až na malé výjimky se vrací bez zdravotních problémů do vlasti.
Nejnižší zdravotní riziko je v Bangkoku a okolí, ale i na plážích ostrovů v Sinaiském zálivu. Nejčastějším onemocněním návštěvníků Thajska jsou tzv. cestovní průjmy, probíhající lehce bez teplot nebo jen s lehce zvýšenou teplotou a s několika stolicemi denně bez příměsí krve. takže stav nevyžaduje klid na lůžku. Tyto průjmy odezní po podání běžných léků z cestovní lékárničky. Jen vzácně se dostaví horečka a ve stolici je příměs krve. Tento stav je charakteristický pro úplavici (dyzenterii), která vyžaduje léčení u lékaře.
Očkování proti choleře (chrání nejvýše v 80 %) se rutinně neprovádí, protože návštěvníci Thajska jen vzácně onemocní. I neočkovaní se však mohou proti choleře chránit tím, že si přidávají do čaje i jiných nápojů šťávu z citronů. Původce cholery (Vibrio cholerae) totiž nesnáší kyselé prostředí, takže těžko proniká přes kyselou barieru žaludku dále do zažívacího traktu.
Riziko nákazy malárií je v jednotlivých oblastech různé. Tak např. v Bangkoku a širokém okolí, v Pataji a na ostrovech je riziko nepatrné. Při vzdálenějších výletech z Bangkoku cestovatel není prakticky malárií ohrožen, pokud se vrátí do hotelu před západem slunce. Komáři přenášející malárii sají krev od západu do východu slunce. Na poloostrově a v severní části země je riziko střední až vysoké, nejvyšší je však v pohraničních oblastech Myanmaru a Kambodže, kde je zjišťována tropická malárie vyvolaná prvoky Plasmodium falciparum rezistentní na antimalarika. Lékař obeznámený s malarickou situací v oblastech, kde je riziko nulové nebo nepatrné, může upustit od doporučení pravidelných profylaktických dávek antimalarik, při riziku malárie chemoprofylaxi obvykle doporučí. Jindy přichází v úvahu tzv. pohotovostní samoléčení, které cestovatel zahájí podle instrukcí v případech, kdy je místní lékař těžko dosažitelný. Onemocnění s vysokou horečkou, třesavkou, bolestmi hlavy, bolestí v kříži, nutkáním na zvracení a někdy i průjmem je v 80-90% pravděpodobně malárie. Při okamžitém samoléčení onemocnění obvykle rychle odezní. Pokud horečka přetrvává je radno co nejdříve vyhledat místního lékaře. Může se jednat o jiné horečnaté onemocnění nebo o malárii rezistentní na antimalarika. Při doporučování profylaxe antimalariky uváží lékař i možné nežádoucí účinky, zvláště při delším pobytu.
Tak jako před odjezdem do všech tropických zemí, doporučuje se i do Thajska očkování proti hepatitidě A (virovému zánětu jater). Původcem je virus, který se přenáší na člověka potravou a vodou. Očkování poskytuje bezpečnou ochranu na 10 a snad až 15 let. Při měsíčním pobytu a delším se infikuje průměrně asi 1.300 ze 100.000 návštěvníků Thajska. Nákaza hepatitidou B, která se přenáší krevní cestou, je mnohem méně častá, ale její průběh je závažnější. Očkování proti ní se doporučuje při delším nebo opakovaném pobytu. K nákaze dochází při ošetření ve zdravotnických zařízeních, při tetování, piercingu, nechráněném pohlavním styku a u narkomanů při používání společných injekčních stříkaček a jehel. Užívá se obvykle kombinovaná vakcína proti oběma hepatitidám.
Před odletem do Thajska se doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, popř. i proti meningokokové meningitidě (zánětu mozkových blan), která u obou chrání 3 roky. Do mezinárodního očkovacího průkazu se zapisují všechna uvedená očkování, ale i platné očkování proti tetanu. Přeočkování proti tetanu se provádí po deseti, někdy až po patnácti letech.
Ve venkovských oblastech Thajska se vyskytuje japonská encefalitida (zánět mozku). Při delším pobytu ve vesnicích se doporučuje očkování proti této nebezpečné virové nemoci. Cestovatel je ohrožen zejména tam, kde jsou velké chovy hospodářských zvířat, zvláště v blízkosti bažin, které jsou vedle volně žijících zvířat významným rezervoárem viru na člověka přenášeného komáry. Návštěvník Thajska jen zřídka onemocní, ale onemocnění je nebezpečné, 25-30% nakažených na ně umírá a, kdo přežije, má často trvalé následky.
Komáři přenášejí také další nemoci, zvláště horečku dengue, která se vyskytuje v Thajsku také v hemoragické (krvácivé) formě, popř. šokové. Proti horečce dengue se neočkuje.
Komáři jsou významnými přenašeči nakaz, jako je malárie, japonská encefalitida, horečka dengue a dalších. Ochrana před komáry, zvláště u neočkovaných je velmi významná pro ochranu zdraví. Přenašeči nebezpečných nákaz napadají člověka od západu do východu slunce, takže velmi významný je spánek pod moskytovou sítí napuštěnou insekticidem a používání insekticidu v obvyklých místnostech. Je třeba omezit pobyt venku po západu slunce, používat repelentní krémy, vycházet v dlouhých kalhotách a rukávech se šátkem na krku, aby napadení komárem bylo co nejvíce omezeno.
Zvláště při pobytu ve vesnicích je třeba dát pozor na psy. V Thajsku je pokousáno při měsíčním pobytu asi 1% návštěvníků. První pomocí je výplach rány mýdlovým roztokem. Pokousání vyžaduje vždy včasné postexpoziční očkování proti vzteklině v nemocnici. Cestovatelé, kteří hodlají pobývat delší dobu na venkově, měli by být chráněni tzv. preexpozičním očkováním proti vzteklině před odjezdem.
Ochranu před průjmy a střevními infekcemi poskytuje dodržování hygieny stravování. Riziková je zelenina a saláty z ní připravené, zejména listové a kořenová. Rajčatový salát je méně rizikový. Chceme-li bezpečně připravit rajčata a ovoce, jako mango, ponoříme je po omytí do růžového roztoku hypermanganu. Převařená voda a tedy i čaj a káva jsou bezpečné, podobně můžeme považovat za bezpečnou vodu v originálních plastikových lahvích, pivo a Coca-colu, popř. Pepsi-colu, vyráběné v licenci, popř. kokosovou vodu, která je sterilní. Na místech navštěvovaných turisty se nabízí kokosové ořechy s otvorem, v němž je zasunuto plastikové brčko.
Riziková je zmrzlina a někdy i led, který se s oblibou přidává do nápojů. Bezpečnou vodu lze připravit také desinfekcí nebo filtrací filtry zadržujícími mikoorganizmy.
Při pobytu v přírodě nebo na venkově se cestovatel může setkat s jedovanými hady. Při měsíčním pobytu uštknutí se pozoruje mezi 100.000 návštěvníky jen asi v 20 případech. Proto se doporučuje při chůzi v přírodě nosit dlouhé kalhoty ze silnějšího plátna a dobré boty, ale obeznámit se i se správnou první pomocí, která je podobná i při kousnutí jedovatým pavoukem nebo bodnutí štírem. Ty jsou většinou méně závažné.
Při chůzi v lese je radno chránit končetiny i krk před stromovými pijavkami, které při dotyku listů se přisají na kůži. Nejsou nebezpečné, ale ranka po jejich odtržení značně krvácí vzhledem k přítomnosti hirudinu, který snižuje srážlivost krve.
Při koupání se doporučuje nosit koupací obuv, která chrání před poraněním mořskými živočichy, např. ježovkami, hvězdicemi, méně rejnoky, jejichž ocasní bodec spojený s jedovou žlázou může vyvolat místní reakci, ale i celkové příznaky. Nebezpečná místní i celková reakce může být vyvolána dotykem některých druhů medůz. Koupací obuv by se měla nosit i při chůzi na pláži, protože kůže může být napadena larvami, které vyvolávají svědivou vyrážku.
Závěrem bych rád zdůraznil, že kromě většinou nezávažných cestovních průjmů postihují návštěvníka Thajska infekční, popř. chronické nemoci, jen výjimečně. Přerušení nebo pokažení pobytu častěji způsobí úrazy silniční, při sportu nebo při koupání. Je proto důležité informovat se u pojišťovny, zda hradí ošetření úrazů při sportech, které hodlá cestovatel provozovat.
(Autor: Prof. MUDr. Vladimír Šerý, Dr.Sc.) |