|
Thajsko - Ottův slovník naučný |
Před 150 lety se o Thajsku v Čechách vědělo a psalo následující: |
 království v Zadní Indii, nazvané prý tak za starodávna od tmavé barvy obyvatelů, slove u těchto novějším jménem Muang Thai, t.j. říše svobodných lidí (Thai), jak Siamci sami sebe co národ zovou. Hraničí na sever s čínskou provincií Jinan, na východ s říší Anamskou, na jih s mořem Čínským a zátokou Siamskou, na západ s Birmou a s držebnostmi anglickými. Povrch říše obnáší 12.000 - 14.000 čtverečních mil, obyvatelstva udává se od 5 do 8 milionů.
|
 Říše tato, skládající se z vlastního Siamu, pak z částí zemí Laoských, částí někdejší říše Kambodžské a prostřední části poloostrova Malaky, má v těchto částech svých polohu nestejnou. Kdežto vlastní Siam obsahuje na větším díle nížiny po obou stranách řeky Menamu, jest severně položený Laos více méně zemí hornatou, za údolím Menamským vystupují stupňovitě lesnaté hory. Kambodža opět jest nížina, krajina pak na Malace samá hornatina. Hlavní řekou jest Menam, splavný na veliké části svého běhu, jenž každoročním vystoupením ze svého břehu koná Siamu tutéž službu co Nil Egyptu. Po něm sluší se jmenovati Majkang v Kambodži a Saluen, jenž tvoří západní hranici říše. Řeky tyto spojené mezi sebou četnými průplavy, jsou velikou podporou čilého obchodu. Zátoka Siamská tvoří rozsáhlé pomoří s příkrými břehy, má četné ostrovy a více dobrých přístavů, z nichž nejhlavnější je Bangkok, hlavní město říše.
|
 jest tropické, na pomoří a v rovinách, k nimž přístup má povětří mořské, dosti zdravé. Ale v bařinách poříčí a v lesích rodí se zimnice. Od září do března panuje severovýchodní monsum, v ostatních měsících jihozápadní, kterýžto poslední přináší časté deště, nejvíce noční. Nejchladnější měsíc v roce jest leden (+ 14 R), nejteplejší duben (+ 29 R).
|
 jest velmi úrodná. Země pokryta jest nesmírnými lesy rozličného druhu palem a stromu theakového, jakového (dávající žluté barvivo), mangrovového, gummiguttového, guttaperčového a j. Daří se banany, ananasy, pomeranče, citrony, granátová jablka, fíky, mandle. Obecně rostí se rýže, cukrová třtina, čaj, bavlna, kukuřice, hořčice, melouny, pak rozličná koření.
|
jest hojnost zlata, stříbra, mědi, olova, cínu, železa, arsenu, pak množství drahých kamenů. Avšak dolování jest dosavad velmi zanedbáno a hlavně v rukou Číňanů. Soli mořské vydobývá se v značném množství. |
 V čele sluší se jmenovati slona. Bílý slon požívá úcty božské, chová se ve zvláštním posvátném stavení, jako druhdy u Egypťanů býk Apis, náleží ke královským regaliím a tvoří v šarlatovém poli znak říše. Dále sluší jmenovati ze ssavců tygra, nosorožce, nedvěda, četné druhy opic, jeleny, srny, pak nesčíslné psy a kočky nikomu nenáležející. Z ptáků jsou nejčetnější kury a vodní ptáci, z dravců nacházejí se supi a vrány, též zpěvní ptáci, často s nádherně zbarveným peřím, mezi nimiž vyniká jedlá laštovka, jejížto hnízda tvoří obzvláštní lahůdku, čínským a Pařížským labužníkům vzácnou. Řeky poskytují množství ryb, mezi nimiž pamětihodný jest Lezoun (Anabas, v.t.), který vylézá na stromy a třebas míli až i dvě míle cesty od vody se vzdaluje, pak ryba zpěvná, za to ale hemží se krokodily. Četné jsou též želvy. Lastury poskytují mnoho překrásných druhů. Silně zastoupení jsou ještěři v rozličných druzích, mezi nimi též létavá ještěrka, pak hadi, mezi nimiž druhy nejjedovatější, jako Python, Cobra Capello, užovka aj. Z hmyzu vyniká skvělostí a krásou manti čili ohnivá moucha, avšak jest také mnoho jedovatých, jmenovitě z druhů stonožek a štírů.
|
 Nejčetnější kmen jsou Siamci (Thai), kterých počítá se na 2,5 milionů, Laosové a Malajové páčí se po 1 milionu, ostatní obyvatelstvo skládá se z Číňanů, Kočinčíňanů, Birmanů, Peguanů, Kambodžanů a jiných méně četných kmenů. Siamci jsou národ panující a náleží k plemeni Mongolskému. Výšky jsou prostřední, pleti olivové a vlasů černých, zuby barví si na černo. Oděv jejich jest kus látky hedvábné nebo bavlněné, obyčejně barvy tmavé, kterým se zahalí tělo, přes to nosí jiný podobný kus látky jako šátek. Od poloviny října až do ledna nosí muži i ženy těsný živůtek, a lidé bohatší hedvábný kaftan přes něj. Co záštita proti slunci slouží široký slaměný klobouk. Vzácnější lidé nosí stínítka a nechávají si nehty u rukou růsti, kdežto lid obecný barví je na červeno. Siamci jsou velmi šperku milovní a rádi se zdobí prsteny a jinými věcmi drahými kameny vykládanými. I děti, které ostatně nahé chodí, nosí takové okrasy. Kněží holí si hlavu a odívají se ve žlutá hedvábná nebo bavlněná roucha. Státní oblek vysokých hodnostářů jest ze zlatohlavu a hedvábí, a náleží k němu vysoký homolovitý klobouk. Siamci jsou lid schopný, učenlivý, mírný, úslužný, ale přičítají se jim všechny nectnosti, jakéž se nacházejí při národech polovzdělaných. Příbytky jejich jsou pouze o jednom patře, poněvadž pokládají za nehodné, aby chodil někdo druhému nad hlavou. Vystavěny jsou větším dílem z rákosu bambusového, a krov sestává ze silného listí. Mají také domy na lodích, jako Číňané. Paláce velmožů stavěné jsou z cihel a ozdobeny skvostně vším, co poskytuje čínský i evropský luxus. Nejsou pak tyto paláce stavěné ve slohu čínském, nýbrž v indickém, a pokrývají často rozsáhlou plochu s obydlími pro ženy a četné služebnictvo. Chrámy podobají se slohem chrámům staroegyptským, a mají útlé vysoké věže, celé pomalované a pozlacené, v nichž nacházejí se zvony. Uvnitř ozdobeny jsou četnými obrazy Buddhy, často obrovské velikosti. V stav manželský vstupují muži v 18., ženské ve 14. roce. Obyčejně mívá Siamec jen jedinou ženu, velmožové jich však ve svých palácích chovají na sta, mezi nimiž však vždy jenom jedna přední místo drží. Žena nikdy se veřejně neukazuje vedle svého manžela, nýbrž vždycky za ním. Doma nesedí s ním za stolem, nýbrž jej obsluhuje. V celku však chovají se Siamci k ženám svým laskavě, a tyto mají mnohem lepší společenské postavení, nežli u jiných národů východních. Vychování jest zanedbané, toliko nejvznešenější rodiny dávají děti své bedlivěji, nejvíce po evropsku vychovávati. Nižším třídám uděluje se zdarma jakés takés vyučování v chrámech od kněží, tak že asi 80-90 ze sta umí čísti. Nejoblíbenější zábavy jsou dramatická představení a hudba. V palácech velmožů a veřejných hernách bývají vydržovány zvláštní společnosti divadelní. Hudba jest jednoduchá, lkavá, ale příjemná. Bohatí lidé vydržují si zvláštní hudební sbory 10-12 osob. Druhý král má hudební sbor po evropsku zřízený, jehož ředitelem jest jeho vlastní syn George Washington nazvaný.
|
 jest buddhistické, avšak panuje svoboda vyznání, Malajové jsou mohamedáni. Od dávna pracují tu křesťanští misionáři, nejvíce katoličtí, ale s nevelkým prospěchem, počet křesťanů jest velmi skrovný. Kněží, phra (u Evropanů talapoini) zvaní, bydlí po stech pohromadě v klášteřích, odznak jejich kromě žlutého roucha jest červená žebrácká mošna a vějíř z palmového listí. Jsou v lidu u veliké úctě a každý se jim musí na potkání klaněti. Jsou osvobozeni ode všech státních břemen. Uražení kněze jest státním zločinem, ba ani král je nemůže trestati. Chrámy jsou asyly. Ženských klášterů není. Veřejné kajícné skutky pokládají se sice za zásluhu, jsou však řídké. V obyčeji jsou pouti s odzpěvováním písní, vykuřováním kadidlem a obětováním rozličných plodin. Všech kněží počítá se na 100.000, v jichž čele jest sangcharat od krále jmenovaný s mnohočetnou hierarchií. V rukou kněžských nachází se veškeré vyučování, které však počíná teprv při osobách dospělých. Mrtvá těla se obyčejně spalují, což se pokládá za nevyhnutelné ke spáse duše. Popel a kosti se v osudích kladou do země a nad nimi staví se malé pyramidy. Nad mrtvými se konají modlitby s hudbou. Mrtvoly osob docela chudých házejí se do vody. Také jest obyčejem dobrovolné upalování se starců. Barva smuteční jest bílá. Čas počítají Siamci podle roků měsícových.
|
 jest despotická, v čele jejím stojí dva králové, z nichž prvý je pravý panovník, druhý, od prvního jmenovaný, vůdce vojska. První král jest neobmezený panovník nad životem i statkem svých poddaných, v jeho přítomnosti musí všickni ležeti na zemi. Odznakem důstojenství jeho jest savetrachjat, t.j. 7-9 pyramidálně nad sebe sestavených stínítek. Jméno králova jaké se při korunování od kněží ustanoví, nesmí nikdy býti vysloveno. Titul králův jest "posvátný pán hlav, majitel všeho". Králova manželka musí býti z domácí královské krve, a přísně jest odlučována ode všeho občování s osobami nižšího řádu. Ona nikdy nemůže býti vladařkou a nesmí se míchati do politiky. Ona má zvláštní svůj dvůr a životní stráž ozbrojených žen. Druhý král má též svůj zvláštní dvůr a zvláštní komonstvo. Pravý jeho poměr k prvnímu králi není dosavad úplně vyjasněn. Trůn jest dědičný, ale nikoliv po prvorozenství, nýbrž uděluje se se svolením princů a velmožů kterémukoliv synu královny. Vysoké úřednictvo státní dělí se na pět stupňů. Úřady jsou větším dílem dědičné, každoročně dvakrát se obnovuje úřední přísaha. Spravedlnost uděluje se dle obšírného zákonníka, jenž dělí se na zákonník občanský, obchodní a trestní. Mimo trest na hrdle a trest žaláře jsou v obyčeji také tresty potupující, jako např. krájení píce pro slony, vodění zločince spoutaného po ulicích a vyvolávání jeho přečinu. Péče o veřejnou bezpečnost jest malá, za spáchané zločiny ručí vždy celý okršlek. Roční příjmy královy páčí se na 22 mil. tolarů a docházejí z poplatku podrobených knížat, z daně pozemkové, z daně obchodní a z pokut. Válečná moc záleží v stálém, od anglických důstojníků vycvičeném vojště 10.000 mužů pěchoty a dělostřelectva. V čas války jest však každý muž schopný nositi zbraň, povinován ke službě vojenské, musí však sám se ozbrojiti a na měsíc potravou zaopatřiti. Loďstvo sestává z 20 válečných korábů: 4 fregat a 16 korvet, vystrojených po evropsku, a mimoto z 500 džonk. Veškeren lid jest rozdělen do patero tříd, z nichž nejnižší otroci dle rodu, dílem váleční zajatci, dílem děti od rodičů prodaní. Říšská pečeť má v znaku letícího draka, lodní prapor zlaté slunce v červeném poli.
|
 V duševním ohledu jsou Siamci větším dílem odvislí od národů jim porobených: nejlepší jejich plavci jsou Malajové, hudebníci, zpěváci a tanečníci jsou Laosové. Obchod spočívá výhradně v rukou Číňanů, kteří také mají v rukou veškeré těžení hor. Domácí řemesla, hlavně barvířství a hrnčířství stojí na velmi nízkém stupni. Látky bavlněné a hedvábné, jakož i porcelán přivážejí se z Číny, stavitelství, malířství a obraznictví nacházejí se v samých začátcích. Nejlépe zastoupeno je dřevoryjectví, pozlačovačství, stříbrnictví a zlatnictví. Obchod daleko není na stupni přiměřeném bohatosti země, ačkoliv nynější král velice si dává záležeti na jeho zvelebení. Z Evropy dováží se hlavně: zbraň všeho druhu, střelivo, krátké zboží, hodinky, sklo a porcelán, tkaniny, bavlněné a vlněné, deštníky, slunečníky, zboží ocelové atd. Naproti tomu vyváží se: cukr, cín, slonová kost, železo, kokosový olej, stavební dříví, barevná dřeva, rejže a kukuřice. Siamci mají zlaté a stříbrné, také skleněné a smaltové ražené peníze, za drobnou minci slouží malé skřápky lasturové, bia zvané. Vláda vydává také poukázky. Obchod soustřeďuje se nejvíce v hlavním a sídelním městě Bangkoku, kdež sídlí také cizí konsulové. Od roku 1855 uzavřeny jsou rozličné obchodní smlouvy s cizími státy, jmenovitě se Sjednocenými obcemi severoamerickými, s Anglií a Francií, následkem čehož velice zvedl se obchod. Roku 1855 zavedena paroplavba a 1861 měl Siam již 25 parochodů, z nichž některé 200 stop zdéli. Cizí parochody prostředkují měsíčně spojení Singapuru s Bangkokem.
|
 rozdělena jest na 4 hlavní části: vlastní Siam, Kambodža, státy Laoské (Chejng-Mai, Lophyn, Lachon, Muang-Phae, Muang-Nau, Muang-Lom a Luang-Prabang) a státy Malajské (království Ligor a knížectví Kaldah, Patani, Kalanton a Tringono). Vlastní Siam s Kambodžou rozděleny jsou na 41 velikých okresů vládních, jimž v čele stojí vladař phaja jmenovaný. Krom toho jest 20 okresů menšího objemu pod správou úředníka nižšího stupně. Hlavní město a sídlo panovníkovo je Bankok, čili Bangkok.
|
 Siamu dosahují dle mystických letopisů říše až do roku 1440 př.Kr. Jisto jest tolik, že roku 638 zaveden jest do země budhaismus. Od těch dob se dynastie zhusta střídaly, pročež panuje veliká nejistota u vedení letopisů. Až do XVII. století poskytují dějiny Siamu neutěšený zjev neustálých vnitřních rozmíšek a válek se sousedními národy a říšemi. Okolo polovice XVI. stol. objevili se v Siamu Portugalci co obchodníci a křesťanští misionáři. Za uchvatitele trůnu Chau Pasatonga, který roku 1627 k vládě se dotřel, přišli do Siamu Holanďané, kteří se u dvora dovedli tak oblíbenými učiniti, že Portugalcům byl přístup k sídlu královskému zakázán a oni z dosavadního příznivého postavení svého úplně vytištěni. Král Chau Noraga, syn předešle jmenovaného, dovolil roku 1663 přístup francouzským misionářům, následkem čehož vypraveno do Siamu francouzské a papežské, a do Evropy Siamské vyslanectví. Francouzové usadili se v Bangkoku a Mergui, avšak pánovitostí svou popudili proti sobě obyvatelstvo, štvané na to od Holanďanů na ně závistivých. Roku 1689 povznesl se na trůn nový uchvatitel Pitra Sena, čili Ohra Pečerača a vyhnal Francouze ze Siamu. Nyní stali se Holanďané opět všemohoucími, a jimi došel obchod roku 1690 největšího svého květu. V tu dobu i Angličané založili v Siamu faktorie. Pitra Sena panoval až do roku 1700, v kterémž zemřel, ale rod jeho neschopností jeho potomků udržel se na trůnu jenom do roku 1738, v kterémž roce Alompra, král Avanský, na Siam udeřil a celou říši sobě podmanil. Že však ještě téhož roku zemřel, stal se Siam opět svobodným, ale neobhájil sobě té svobody, neboť brzy na to udeřil na říši Šembuan, třetí císař nové Birmanské říše, zmocnil se roku 1766 tehdejšího hlavního města Juthie, kteréž jest vydrancováno a odvedl královskou rodinu do zajetí. Ale nedlouho na to vyhnal Birmany Číňan Pitak a povýšen jest roku 1769 na trůn pod jménem Phaga Tai. Panovník ten učinil Bankok hlavním městem své říše, ale zvrhnuv se na ukrutného tyrana, popudil na sebe jednoho z vojevůdců svých jménem Šakni, který jej roku 1782 přemohl, zajal a odpraviti dal, načež sám králem se učinil, ale brzo na to zemřel. Jeho syn Pierasing ztratil ve válce s Birmou rozsáhlé krajiny a panoval až do roku 1809. Nástupce jeho musil část Kambodže postoupiti Kočinčíně a zemřel roku 1824. Po něm následoval Kroma Mon Čit, který si podmanil Laos a část Malaky. Uvnitř panoval despoticky, cizincův byl nepřízniv. Zatím přece roku 1825 uzavřel obchodní smlouvu s Východoindickou společností a roku 1833 s Amerikány. Po jeho smrti roku 1851 dostal se prostředkem revoluce na trůn nynější král Phra Paramendr Maha Mongkut, jenž za druhého krále přijal svého bratra Phra Paramendr Ramessa. Oba tito králové jsou mužové na celém východě vysoko vynikající, přisvojivše sobě úplně vzdělanost evropskou, dokonale mocni jsou jazyků anglického a francouzského i usilují vší silou o to, aby též říši a národ svůj získali evropské civilizaci. Oni udržují přátelství s Angličany, podporují svobodu obchodu, udělili svobodu vyznání a uzavřeli prospěšné smlouvy s Anglií (1855), s Francií, Ruskem a Amerikou (1856 a 1857). Roku 1855 objevilo se v Bankoku vyslanectví anglické, roku pak 1856 amerikánské a francouzské. Na vzájem vypravil Siam roku 1857 vyslance do Anglie, který také navštívil Francii, a roku 1861 jiného do Francie, který též navštívil Řím. Pod tak pečlivou vládou se říše uvnitř znamenitě zvelebuje, jmenovitě pak Bankok stal se jedním z nejdůležitějších obchodních měst Asie.
|
siamský náleží mezi jednoslabičné a píše se od pravé k levé pod čárou. Žádná částka řeči není ohebná. Výslovnost jest těžká, neméně pravopis, v němžto znají se jedině kněží a písaři. Jazyk dvorský a písemní přijal mnoho výrazů z cizích řečí, jmenovitě z tak zvaného pali, v kterémžto jazyku jsou veskrze psány knihy náboženské, i také mnohé vědecké. Světská literatura čítá asi 250 hlavních děl ve více než 2000 svazcích. Mnohé z těchto spisů jsou metrické. Poesie siamská trpí nadutostí, není však docela prázdna milé prostoduchosti. |
|
|