|
Pohřeb - významná životní událost |
 Pohřeb je v Thajsku paradoxně jednou z nejvýznamnějších životních událostí, kterou zcela formuje a ovlivňuje náboženství, tedy buddhismus. Jedním ze základů buddhismu je chápání existence jako utrpení od narození až po okamžik smrti, kdy ve smrti je toto nejvíce zřejmé.
|
 Když někdo zemře tělo je obvykle po dobu 7 dnů drženo v domě, pouze v případě chudších rodin může dojít ke zkrácení obřadu z důvodu nákladnosti procedury k uchování těla. Rakev je ozdobena věnci a fotografiemi zemřelého. Je uspořádána hostina na počest zemřelého, hosté přicházejí oblečení v černé výjimečně v bílé. Všichni jsou pohoštěni jídlem a pitím, alkohol není obvyklý, přesto je atmosféra velmi uvolněná a přátelská, vůbec ne komorní, natožpak tragická. Všichni čile konverzují často i v průběhu smutečních ceremonií.
 Prvních šest dnů přichází kolem sedmé hodiny večerní skupina mnichů vykonat motlitby ve starobylém jazyce Pali trvající obvykle 30 minut. Množství mnichů je závislé na movitosti a společenském postavení nebožtíka. Přítomnost velmi starého a zasloužilého mnicha, který se ale neúčastní obřadů, naznačuje, že se jedná o pohřeb významné osobnosti. Sedmý den odpoledne probíhá samotná kremace, rakev je ve smutečním průvodu přemístěna do chrámu. Průvod vedou mniši, za nimi pak ostatní. Muži nesou rakev, častěji je však přepravena na korbě otevřeného automobilu. Přicházejí hosté s dary a často penězi pro pozůstalé. Tělo je zpopelněno v krematoriu, aby jej mohla duše opustit a připravit se na přechod do dalšího života.
|
 V bohatších rodinách je zvykem vytisknout knihu, která obsahuje životní příběh, někdy básně a texty, zemřelého a podobně. Účelem je předat moudrost a odkaz nebožtíka, a proto je kniha rozdávána smutečním hostům. V Bangkoku je dokonce malé muzeum, které shromažďuje tzv. pohřební knihy. Na velkých pohřbech nechybí kapela s tradičními thajskými hudebními nástroji.
|
 Díky značným sociálním rozdílům v Thajsku a tedy místy velké chudobě, vzniká často problém s těly zemřelých, kteří nemají pozůstalé schopné zajistit kremaci. Existují dobročinné spolky, které na soukromých hřbitovech pochovávají tyto zemřelé, jednou ročně pak za přítomnosti mnichů uskuteční hromadnou exhumaci a následnou kremaci, často se jedná o nepředstavitelné množství až desítek tisíc těl. S ekonomickou krizí se nedostává prostředků na činnost těchto nadací a existuje obava z používání spaloven komunálních odpadů k těmto účelům.
|
 Sto dnů po úmrtí je celý ceremoniál ukončen obřadem závěrečné motlitby. Znovu jsou sezváni mniši, kteří jsou při této příležitosti obdarováváni nejrůznějšími věcmi denní potřeby mnišského života, jako jsou prací prostředky, mnišské róby, trvanlivé potraviny, slunečníky, sandály, prostředky osobní hygieny, apod. Při této události je zvykem polévat podlahu svěcenou vodou na počest zemřelého, protože Thajci věří, že duše tak získá požehnání a sílu a umožní jí to zkrátit čekání na příští život.
|
|
|