Barma (Myanmar) - Chování, zvyky

Směsice kultur

Obyvatelé Barmy jsou velmi slušní a poctiví lidé, jejich povaha se zdá být v naprostém rozporu s brutální politikou vládnoucí vojenské junty. V zemi se prakticky nesetkáte s tím, že by někdo na někoho křičel, což je paradox k napotkání troubícím automobilům.

Minimální je také kriminalita a jako turisté se pravděpodobně vůbec nesetkáte s okrádáním.
Chování lidí do velké míry ovlivňuje buddhismus, pro téměř každého obyvatele země je náboženství nedílnou součástí života.
Díky naprosté izolaci celé země trvající po několik desetiletí a do značné míry přetrvávající dodnes se v Barmě zachovalo mnoho zvyků, které v ostatních zemích jihovýchodní Asie téměř nebo úplně vymizely.

Myanmar leží na křižovatce dvou velkých světových civilizací - Číny a Indie. Jeho kultura není typicky indická nebo čínská, ale je směsí obou těchto civilizačních kultur, obohacená rysy domorodého obyvatelstva.

Oblékání - muži v sukních

Pro muže i ženy je vhodné oblečení takové, které zakrývá ramena a kolena a to nejen při návštěvě náboženských objektů. Naprosto dokonalým oděvem pro muže i ženy jsou tradiční sukně longyi, které nejen splňují podmínku vhodné délky, ale v horkém prostředí také výborně větrají, snadno se udržují a získají vám sympatie místních obyvatel.
Yangon a jiná velká města se však nezadržitelně mění a i zde potkáte mladé dívky v sukních těsně pod kolena nebo dokonce nad, tedy něco, co bylo ještě před dvěmi lety nevídané. Podobně se mění i chování lidí zejména v turistických oblastech, přestože naštěstí velmi pomalu.

Tanaka - přírodní make up

Ženy a děti a často i muži se líčí tradičním pudrem z kůry stromu tanaka. Na každém rohu se proto prodávají malé dřevěné špalíčky a speciální "třecí" kameny, na nichž z dřevěného špalíku vyrábí pomocí vody jakési blátíčko, které si žena následně nanese na tváře a čelo. Po zaschnutí zůstávají na kůži bílé kruhy či šmouhy nebo krásné malované vzory, které chladí a chrání před žhavým sluncem a mají celou řadu kosmetických účinků.

Betel

Podle množství trochu odpudivých skvrn všude po zemi poznáte jak rozšířené a oblíbené je žvýkání betelu v Barmě.

Sousto pro žvýkání obsahuje kus ořechu arekového z palmy arekové, pinangu (Areca catechu) v určitém stadiu zralosti a trochu páleného vápna. Obě složky se zabalují do srdčitého listu pepře betelového (Piper betle).

Zvyk je starý asi 2 000 let. Domorodci většinou žvýkají celý den, první, po čem sáhnou, je betel. Někteří si jej ponechávají i přes noc v ústech. Jedině láska dovede na chvíli u některých tuto vášeň přemoci. Pro některé venkovské dívky bylo dokonce projevem opravdového a hlubokého citu, jestliže muž kvůli nim vyňal betel z úst. Zanechat žvýkání betelu znamená pro mnohé raději zemřít. Žvýkáním se zbarvují sliny a rty trvale do červena.

Etiketa

Obyvatelé Barmy dodržují mnoho pravidel slušného chování a to nejen na veřejnosti, ale i v soukromí svých domů. Veškerá témata, předměty a stavby týkající se náboženství jsou pro ně nedotknutelné.
Trička bez rukávů a krátké kalhoty nejsou vhodné, naprosto nepřípustné jsou při návštěvě náboženských nebo posvátných míst.
Nejvyšším a nejposvátnějším místem těla je hlava a nejspodnější jsou nohy, tedy nejen fyzicky, ale i duchovně, a z toho vyplývá několik důležitých pravidel.
Před vstupem do domů, klášterů, svatyní a stúp je třeba si vyzout boty a ponožky, které je dobré dát buď do batůžku nebo nechat v úschovně u vchodu, není příliš vhodné je nosit v ruce a při prohlídce pokládat na posvátná místa.
Při sezení je třeba nesměřovat chodidly k sochám Buddhy, k oltářům a ostatním osobám, pokud nevydržíte klečet na patách, je vhodný tzv. turecký sed se skříženýma nohama nebo "malá mořská víla", kdy jsou nohy v kolenou složeny na jednu stranu podél těla chodidly dozadu.
Nesedejte si na místa nebo předměty, které mají nějakou souvislost s hlavou, například na polštáře na spaní.
Snažte se nikoho a nic nepřekračovat, pokud před vámi někdo sedí na zemi, naznačte, že chcete projít a počkejte, až vám bude uvolněn průchod. Stejně tak nepřekračujte něčí předměty rozložené na zemi, například na tržištích.
Pokud budete místním obyvatelům cokoli podávat, snažte se předmět držet v pravé ruce, v Barmě je podobně jako v některých jiných zemích levá ruka považována za nečistou.
Jídlo bývá tradičně konzumováno rukama, přesněji pravou rukou, téměř všude jsou však podle thajského vzoru používány lžíce a vidličky, jídelní hůlky se používají ke konzumaci čínských a nudlových jídel.
Je velmi nevhodné si na veřejnosti projevovat fyzickou náklonnost, dvojice by si měly nechat veškeré projevy přízně včetně polibků a objetí na soukromí pokoje.
Veřejná nahota je naprosto nepřípustná a to včetně koupání a opalování na plážích.
Obyvatelé Barmy jsou natolik slušní, že na porušení pravidel většinou neupozorní, v žádném případě to však neznamená, že jim to nevadí a že je to nemusí urážet.

Náboženství

Asi 87 % procent obyvatel Barmy vyznává théravádový buddhismus a lidé jsou na své náboženství hrdi. Alespoň základní znalost o buddhismu je nezbytností k lepšímu porozumění barmské povahy a kultury.
V Barmě dodržují věřící buddhisté pět laických zásad nebo morálních pravidel, podle kterých je zapovězeno zabíjení, krádež, necudnost (což bývá obvykle vykládáno jako cizoložství), lhaní a požívání omamných látek.
Přestože je buddhismus založen na určitých pravidlech, jsou pro běžného člověka nejdůležitější věcí zásluhy zajišťující lepší příští život, které lze shromažďovat konáním určitých skutků, jako je dávání darů mnichům, přispívání na chrámy a vykonávání běžných obřadů v místním chrámu..
Každý muž by měl alespoň dvakrát za život dočasně vstoupit do mnišského řádu, jednou jako novic ve věku 10 až 20 let a později jako plně vysvěcený mnich kdykoli po 20. roce věku. Při prvním vstupu chlapců do kláštera uspořádá rodina při této příležitosti velkou oslavu a vstupem syna do kláštera získá rodina velké zásluhy.
Do klášterů vstupují také dívky a ženy, ale netěší se takové úctě jako mniši.
S mnichy se setkáte prakticky na každém kroku, zejména ráno při jejich obchůzce za almužnou. Panuje rozšířený názor, že mniši o jídlo žebrají, tak tomu ale v žádném případě není; mnich o potravu nežádá a tím, že se nechá obdarovat, umožní darujícímu vykonat dobrý skutek

Víra v duchy

Stále živá je v Barmě víra v naty, duchy, která má původ v dobách před příchodem buddhismu do země. Natové mohou ovládat určité místo, ať přírodní či vytvořené, nebo určitý prožitek. Natům byly stavěny svatyně a přinášeny obětiny, do poloviny 11. století i zvířecí. Přestože někteří lidé víru v naty odmítají, prostupuje jejich uctívání každodenním životem země. Při mnoha příležitostech se konají nat pwe, obřadné slavnosti, při kterých se médium za přispění hudby hrané za tímto účelem snaží do sebe nata nalákat.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Zájezdy Barma

TOP Barma - To nejlepší z Barmy - výběr z mapy

Ceník - aktuální ceník všech zájezdů

Letenky - rezervace letenky

Objednávka zájezdu - formulář pro nezávaznou objednávku

Hotely - přehled doporučovaných hotelů