a také členkou skupiny dvaceti největších světových ekonomik G-20. Odhadovaný HDP byl k roku 2007 408 mld. USD (1038 mld. USD dle parity kupní síly), v přepočtu na jednoho občana tedy 1812 USD (4616 USD dle parity kupní síly). Sektor služeb vytváří 45,3%, průmysl 40,7% a zemědělství 14% HDP (2005). V zemědělství však pracuje 44,3% obyvatelstva, tj. asi 95 milionů osob. Ve službách pracuje 36,9% obyvatel a v průmyslu 18,8%. Hlavními průmyslovými sektory jsou těžba ropy a zemního plynu, výroba látek a oděvů a těžba. Nejvýznamnějšími zemědělskými produkty jsou palmový olej, rýže, čaj, káva, koření a guma.
Hlavními exportními trhy jsou Japonsko (22,3%), Spojené státy (13,9%), Čína (9,1%) a Singapur (8,9%). Největšími importními partnery Indonésie jsou Japonsko (18%), Čína (16,1%) a Singapur (12,8%). V roce 2005 vytvořila Indonésie obchodní přebytek, neboť hodnota exportu dosáhla 83,64 mld. USD a hodnota importu 62,02 mld. USD. Země je bohatá na přírodní zdroje, například ropu, zemní plyn, cín, měď a zlato. Hlavními importními produkty jsou strojírenské výrobky, chemikálie, paliva a potraviny.
V 60. letech se ekonomika kvůli politické nestabilitě, neefektivní vládě a ekonomickému nacionalismu dostala do vážné krize, která vedla k rozšíření chudoby a hladomorům. Po pádu prezidenta Sukarna provedla Suhartova vláda "Nového řádu" ekonomické reformy, kterými snížila míru inflace, stabilizovala měnu a zahraniční dluh a přilákala zahraniční pomoc a investice. Indonésie byla jediným členem OPEC v regionu a díky rostoucím cenám ropy v 70. letech se zvýšily příjmy státního rozpočtu, které přispěly k ekonomickému růstu země. Ekonomické reformy na konci 80. letech přilákaly další investory, především do rozvíjejícího se průmyslového sektoru zaměřeného na export. Mezi lety 1989 a 1997 rostla indonéská ekonomika každoročně v průměru o 7%.
Země byla těžce zasažena asijskou finanční krizí v letech 1997-8. Cena amerického dolaru se vzhledem k rupii zvýšila z 2600 Rp na 14000 Rp a ekonomika se propadla o 13,7 %. Od té doby rupie posílila na hodnotu mezi 8 a 10 tisíci za USD. Politická nestabilita, pomalé ekonomické reformy a korupce na všech úrovních ovšem zpomalily ekonomickou obnovu. Transparency International umístila v roce 2007 Indonésii na 143. místo ze 180 zemí dle indexu vnímání korupce. Růst HDP přesto v letech 2004 a 2005 přesáhl 5%. Navzdory růstu nedošlo ke snížení míry nezaměstnanosti a rostoucí ceny energií a rýže při stabilních platech naopak vedly k rozšíření chudoby. V roce 2006 žilo v chudobě definované denním příjmem domácnosti 1,55 USD asi 17,8% obyvatel země. Více než polovina obyvatel vydělávala v roce 2006 méně než 2 USD denně. V roce 2008 činila míra nezaměstnanosti 8,46%. |