|
Prvním obyvatelem Indonésie, tehdy ještě spojené s asijským kontinentem, byl někdy v období před milionem let člověk javánský, kterého jeho objevitel Eugence Dubois nazval Pithecanthropus Erectus. Javánský člověk žil v malých skupinách a živil se lovem a sběrem plodů.
Zvýšená hladina moře postupně zatopila pevninu a oddělila Indonésii od zbývajících částí Asie. Dnešní Indonésané jsou potomky protomalajských migrantů, kteří osídlili souostroví v období asi 4000 let před naším letopočtem. 1000 let před naším letpočtem se po Indonésii šířila kultura Dongson pocházející z Vietnamu a jižní Číny, která přinesla techniky zavlažování rýžových polí, tkaní ikatu, obětiny buvolů i vztyčování megalitů, některé tyto praktiky se dodnes používají u Bataků na Sumatře nebo Torajů na Sulawesi. Tito první obyvatelé byli animisté. V době okolo prvního století našeho letopočtu začala na Jávě vznikat první malá království, k jejichž formování přispěla kultivace pěstování rýže. Přibližně ve stejném období do země začal společně s obchodníky pronikat hinduismus a buddhismus. |
V sedmém století se na Sumatře začalo formovat hinduisticko buddhistické království Srivijaya, kterému strategická poloha u Malackého průlivu umožnila kontrolovat námořní cesty a s tím související obchod. V době svého největšího rozkvětu Srivijaya ovládala i velkou část Malajského poloostrova.Na rozdíl od Srivijayi se javánská království opírala o zeměděství, v osmém až desátém století našeho letopočtu na centrální Jávě prosperovala dynastie Sailendra a její stát nazývaný Mataram, dodnes dochovanými památkami jeho existence je nejvýznamnější buddhistická památka Borobudur a hinduistický chrámový komplex Prambanan, nacházející se nedaleko Yogyakarty.Na konci desátého století došlo ze záhadných důvodů k úpadku Mataramu a centrum moci se přesunulo na východní Jávu, kde, nejdříve na malém území v okolí Surabaji, začal budovat svoji říši král Airlangga. V čase jeho vlády se rozvíjela i starojavánská literatura, která kromě indických předloh zpracovávala i vlastní náměty.Poté, co Airlanggova dcera a nástupkyně trůnu dala přednost životě v klášteře, rozdělil panovník své území na dvě části, na Janggalu, oblast v okolí dnešní Surabaji na severu a jižní Kediri.Po rozdělení říše Airlangga v roce 1042 odešel do kláštera a věnoval se meditacím.Na konci třináctého století se za dramatických okolností na východní Jávě zrodilo nejvýznamnější království indonéské historie Majapahit, které později indonéští patrioti považovali za symbol velikosti země, o jejichž nezávislost usilovali. V roce 1293 Kublaj Chán vyslal ke břehům Jávy trestnou výpravu, která měla potrestat urážku jeho emisara. Princ Wijaya vyjádřil ochotu se čínskému císaři podřídit, zároveň však čínské vojsko požádal o pomoc proti konkurenčnímu králi, před kterým se musel uchýlit do okolí Surabaji, kde založil vesnici nazvanou Majapahit (hořké plody maja). Ve chvíli, kdy opilí Číňané oslavovali vítězství, zaútočil na ně Wijaya se svými oddíly , mnoho z nich pobil a zbytek obrátil na útěk. Někteří z invazních vojáků se usadili na Jávě a položili tak základy k prvnímu trvalému usídlení čínského etnika v Indonésii.Wijaya se v roce 1294 stal králem a o rok později svým nástupcem učinil svého syna Jayanagaru. Za vlády tohoto krále začala stoupat hvězda Gajah Mady, původně velitele královské stráže, který svého panovníka zachránil při jednom z pokusů o palácový převrat. Jméno Gajah Mady dnes najdetete ve městech po celé Indonésii. Pocházel z prostých poměrů a díky svému nadání se vyšvihnul až na nejvyšší místa státní správy. K naplnění jeho snů o vzniku mocné říše Majapahitu došlo za vlády Hayama Wuruka, kdy království dosáhlo největšího rozkvětu.Na začátku čtrnáctého století zaujímal Majapahit pouze nepříliš rozsáhlé území na východní Jávě, postupnou expanzí Gajah Mada ovládl rozsáhlou oblast nazývanou Nusantara, která kromě téměř celé dnešní Indonésie zahrnovala většinu Malajského poloostrova. Celé impérium tvořilo jen volný svazek, kde podřízení místní panovníci museli uznat nadvládu Majapahitu a odvádět mu pravidelné poplatky, na druhou stranu vládce Majapahitu se zavázal poskytnout jim v případě potřeby vojenskou pomoc. Poprvé v dějinách jihovýchodní Asie vznikla skutečná velmoc, která si získala uznání. Po smrti Gajah Mady v roce 1364 se již nepodařilo najít obdobně schopného člověka, o pětadvacet let později zemřel Hayam Wuruk a říše se postupně začala drolit až nakonec zanikla. Dnes není známé ani to, kde se nacházelo hlavní město Majapahitu. |
Příchod islámu a Evropanů |
Ze třináctého století pocházejí první zmínky o muslimské populaci vyskytující se na severní Sumatře.Islám do Indonésie přinesli obchodníci a na konci šestnáctého století toto náboženství již převládalo na Jávě a Sumatře. Místní vládcové v islámu viděli oporu proti portugalským snahám o katolizaci země. Za šiřitele islámu na Jávě je považováno devět muslimských učitelů, wali sanga, kteří v kombinaci s vojenským nadáním dosáhli I světského vlivu.Nové náboženství se zejména na Jávě smísilo s již existujícími vírami a vytvořilo umírněnější verzi islámu.
Jako první Evropané se v Indonésii objevili v roce 1512 portugalští obchodníci s kořením,kteří se zajímali především o Moluky, zejména o ostrovy Banda.Kruté chování dobyvatelů činilo Portugalce velice neoblíbenými. V roce 1570 poté, co Portugalci zavraždili tamního sultána,došlo na Ternate k povstání. Po pětiletých bojích byli Evropané vytlačeni na sousední Tidore a jejich osady zničeny..Současně za vlády nejvýznamnějšího moluckého panovníka Babullaha dosáhl molucký sultanát značné prosperity. Na ostrovech Banda místní elita zakázala budování jakýchkoliv pevností a udržela si nezávislost až do příchodu Holanďanů, kteří na začátku sedmnáctého století převzali v regionu roli hegemona.V roce 1602 byla založena Holandská Východoindická společnost (VOC), která získala výhradní práva na obchod a správu nad rozsáhlým územím sahajícím od mysu Dobré naděje po Šalamounovy ostrovy. V čele tohoto státu ve státě stálo sedmnáct ředitelů, Pánové sedmnáctky, sídlem byl Amsterdam.V Indonésii se VOC zaměřila pozornost na přístav Jayakartu (dnešní Jakarta), nejdříve v roce 1611 poblíž města ustanovila svůj sklad , o devět let později Holanďané obsadili samotnou Jayakartu, přejmenovali ji na Batávii, podle germánského kmene , od něhož odvozovali svůj původ, a učinili z ní svojí hlavní mocenskou základnou na ostrovech. VOC se postupně podařilo získat monopol na obchod s kořením leckdy za použití velice drsných metod používaných zejména generálním guvernérem Jan Pieterszoon Coenem. V roce 1600 Holanďané dobyli Bandu, vypálili místní vesnice a popravili a rozčtvrtili pětačtyřicet nejvlivnějších místních mužů, obdobně se vypořádali i s malou anglickou posádkou, kterou obvinili ze spiknutí a všech jejich patnáct mužů popravili. Z původně obchodní společnosti VOC postupně vyrostla koloniální moc, která ovládala pouze formálně samostatná království. Přístavy pod správou VOC společnost budovala podle holandských urbanistických plánů, tak byla ovlivněna podoba Ambonu, Batávie, Kupangu nebo Makassaru.Systém správy, kterou holandská společnost na indonéském souostroví stvořila, dospěl na konci osmnáctého století do krizového stadia.V důsledku holandsko britské války v roce 1780 ztratila VOC svůj obchodní monopol a o dvacet let později zbankrotovala.Namísto ní Holandané ustanovili svoji kolonii Holandskou Východní Indii.Nový guvernér Johannes van den Bosch zavedl inovativní politiku známou jako kulturní systém, která měla pomoci naplnit prázdnou pokladnu. Zemědělci museli na pětině své půdy pěstovat vládou vlastněné plodiny a pracovat dva měsíce na koloniálních plantážích, kde se pěstovala káva, cukr a indigo.Tento systém přispěl k dočasnému obnovení holandské prosperity. Na začátku dvacátého století Holanďané zavedli novou politiku, která vešla do dějin pod názvem etické období a znamenala zavedení zdravotních a vzdělávacích programů. V tomto období Holanďané převzali poprvé kontrolu nad celým územím dnešní Indonésie, zároveň však začaly stoupat aspirace jejich obyvatel. V roce 1928 vznikla Národní indonéská strana, PNI, která vyhlásila indonéštinu za jazyk národní jednoty, píseň Indonesia Raya za státní hymnu a za svůj symbol si zvolila červenobílou vlajku. Symbolickým datem zrodu nového národa se 28. října 1928 stal kongres mládeže v Batávii, který přijal přísahu jednotného národa, jazyka a země. |
Nezávislost, pogromy a demokracie |
Definitivní přetržení koloniální vlády nastalo se začátkem druhé světové války a japonskou okupací, po ukončení válečného konfliktu se již Holandanům nepodařilo jejich bývalé pozice v teritoriu udržet a 17.srpna 1945 vůdce boje za nezávislost a první prezident Sukarno vyhlásil nezávislou Indonésie. Její samostatnost po ozbrojeném i diplomatickém zápase v prosinci 1949 uznalo i Holandsko, s výjimkou západní poloviny ostrova Nová Guinea, která byla k Indonésii připojena v roce 1962.Sukarnova vláda, balancující mezi silami nacionalistů, armády a komunistů, kteří měli v Indonésii třetí nejpočetnější základnu na světě, tragicky vyvrcholila 30. září 1965 údajným komunistickým pokusem o převrat, který rozpoutal protikomunistické pogromy po celém soustroví, jimž padlo za oběť možná až milion lidí. Vůdce armády generál Suharto využil situace a oslabení Sukarna k úplnému převzetí moci v březnu 1968 a zahájil vládu Nového pořádku, Orde baru, podporovanou Spojenými státy. Autoritářská vláda trvající třicet let přinesla zemi kromě porušování lidských práv i významný hospodářský pokrok, a tak její hodnocení není zcela jednoznačné.V roce 1997 Indonésii těžce postihla asijská měnová krize, která společně s rozsáhlou korupcí přivodila pád Suhartova režimu. Po studentských demonstracích musel Suharto 21.května 1998 odstoupit a Indonésie nastoupila nelehkou cestu k demokracii. |
|
|