|
je bohaté a různorodé jako země sama. Pravým srdcem uměleckého života je Bali se svými tanci, výtvarným uměním i náboženskými obřady, které představují umění samo o sobě.
Javánské hry vycházejí z hinduistických eposů Ramajana a Mahabharata, které mohou být představovány lidmi, loutkami nebo v představeních stínového divadla, wayang kulit. Nejkouzelnější představení Ramajany se konají v amfiteatru u hinduistického komplexu Prambanan na střední Jávě.Nejznámější indonéskou hudební formou je gamelan, rozšířený zejména na Jávě a Bali. Kompletní gamelanový orchestr může tvořit až osmdesát nástrojů převážně perkusí. Tradiční a moderní hudba se prolínají v dangdutu. Neodmyslitelnou součást indonéské hudební krajiny tvoří karaoke, někdy skutečné podniky, kde si můžete zazpívat s mikrofonem, jindy zástěrka pro méně mravopočestné aktivity.
Z domácích literátů na mezinárodní scénu pronikl zejména Pramoedya Ananta Toer, který strávil za Suhartova režimu čtrnáct let ve vězení. Jeho nejznámějším dílem je kvartet zasazený do koloniálních časů. Z filmů věnovaných Indonésii je nejznámější australský snímek Rok nebezpečného života sledující příběh novináře v době před pádem prezidenta Sukarna. Indonéské televizi dominují telenovely, v domácí produkci převažují horory a romantické příběhy. |
je tvořena asi 300 etnickými skupinami, jejichž kultura byla po staletí ovlivňována indickou, arabskou, čínskou, malajskou a evropskou kulturou. Tradiční javánské a balijské tance obsahují prvky hinduistické kultury a mytologie, stejně jako představení wayang kulit (stínových loutek). Styl výroby textilií jako batik, ikat a songket se mezi regiony liší.
Sport je v Indonésii orientován především na muže a mezi fanoušky je běžné nelegální sázení. Nejpopulárnějšími sporty jsou badminton a fotbal. Indonéské týmy vyhrály Thomas Cup třináctkrát z pětadvaceti mistrovství konaných od roku 1949. Indonéští badmintonisté byli úspěšní též na Olympijských hrách, do jejichž programu byl sport zařazen roku 1992. Ženský tým vyhrál Uber Cup, ženský ekvivalent Thomas Cupu, v letech 1994 a 1996. Nejvyšší indonéská fotbalová soutěž se jmenuje Liga Indonesia. Tradičními sporty jsou sepak takraw a býčí závody na Maduře. V oblastech s dlouhou historií kmenových bojů jsou populární simulace bojů jako caci na Flores a pasola na Sumbě. Pencak Silat je indonéské bojové umění. |
Tradičními indonéskými hudebními styly |
jsou gamelan a keroncong. Dangdut je v současnosti populární žánr založený na arabské, indické a malajské lidové hudbě. Filmový průmysl se dostal na vrchol v průběhu 80. let, kdy domácí filmy dominovaly indonéským kinům, ale v 90. letech jejich produkce poklesla. Mezi lety 2000 a 2005 počet vyprodukovaných filmů opět postupně rostl.
Nejstarší dochovanou literární památkou je několik spisů v sanskrtu z přibližně 5. století n.l. Významnými postavami moderní indonéské literatury jsou nizozemský autor Multatuli kritizující chování kolonizátorů vůči domorodému obyvatelstvu, sumatřané Muhammad Yamin a Hamka, významní nacionalističtí spisovatelé a politici předindustriální éry a proletářský autor Pramoedya Ananta Toer, nejslavnější indonéský romanopisec. Mnoho etnických skupin má silně zakořeněné tradice ústního předávání příběhů a myšlenek, což jim pomáhá definovat i ochránit jejich kulturu.
Svoboda médií se zvětšuje od konce Suhartovy éry, kdy ministerstvo informací monitorovalo a kontrolovalo domácí média a cenzurovalo zahraniční. Na televizním trhu působí deset celostátních komerčních stanic. Vedle nich existuje veřejná stanice TVRI a lokální televizní stanice. Přístup k internetu mělo v roce 2009 asi 30 milionů obyvatel, což činí přibližně 12,5% populace. |
|
|