|
V mnoha thajských chrámech se objevuje řada nástěnných maleb, reliéfů na zdech, stropech a překladech zobrazujících stovky rozdílných epizod v různých interpretacích většinou převzatých z eposů Rámájana a Mahábhárata. |
 Mytické stvoření, ve kterém se zjevuje Višnu jako želva, tedy ve své druhé inkarnaci. Legenda vypráví, jak se kosmický oceán (neboli "mléko") scvrkne v obrácenou horu kónického tvaru, aby byl stvořen vesmír a všechny věci vyskytující se v něm ("máslo"). Nága zde byl použit jako pomocné lano a svatá želva poskytla svůj krunýř jako základnu, na které stojí hora - zobrazení nastiňuje představu položení základního stavebního kamene světa. Stloukání rovněž vyprodukuje svatý nektar nesmrtelnosti, který požívají jak bohové, tak i démoni. Višnu chytře povzbuzuje démony, aby přidrželi hlavu na konci lana, zatímco pomáhá se stvořením nektaru. Podává tak démonům nektar, který je ještě v bodu zrodu a je založen na alkoholové bázi. Neshody panující při procesu výroby nektaru způsobí, že se lano zahřeje a nága začne plivat oheň, zapálí tak démony, kteří jsou již intoxikovaní alkoholem, takže usínají a zbytek nektaru zbude pouze bohům. (S touto legendou se setkáte na řadě překladů v khmérských chrámech.)
|
Spící Višnu v Mléčném moři věčnosti |
 Další velmi časté mytické stvoření, které zobrazuje Višnu jako čtyřramenné božstvo (Phra Narai), odpočívající na nágovi, zde reprezentovaným Mléčným mořem věčnosti. Višnu sní svůj sen o stvoření nového vesmíru, znázorněného lotosovými květy, které vyrůstají z jeho lodě a Brahma, bůh čtyř tváří, sedí nad ním. "Stvořitel" Brahma je zodpovědný za uvedení jeho snu v praxi. S touto legendou se setkáte např. na překladu v Phanom Rung (Buriramu), v Národním muzeu v Bangkoku a v chrámu Wat Phra That Narai Cheng Weng (Sakhon Nakhon).
|
Krišna nesoucí horu Govadhana |
 Příběh rivality bohů, v kterém skupina věřících náhle projeví loajalitu místo bohu Indrovi bohu Krišnovi. Indra, bůh přírodních živlů je tak rozzuřen, že napadne přeběhlíky za pomoci hrozné bouře. Věřící volají na pomoc Krišnu a ten se pokusí vyzvednout horu Govadhanu, aby tak lidem poskytl obrovský deštník. S touto legendou se stkáte např. na překladu v Phimai (Nakhona Ratchasima).
|
 Velmi silný motiv a vysoce symbolické vyobrazení víceramenného Šivy, ztvárněného jako Nataraja, předvádějícího extatický tanec, který přináší úplnou zkázu a zmar (prostřednictvím ohně) dosud existujícího světa a nástup nové epochy (reprezentované dvoustranným bubnem). V khmérských chrámech na severovýchodě země je tento tanec nejběžnějším motivem zdobícím kamenné reliéfy a překlady nad hlavním vchodem svatyně (prangu). Setkáte se s ní např. v Phimai (Nakhona Ratchasima), v Phanom Rung (Buriramu) a v chrámu Wat Phra That Narai Cheng Weng (Sakhon Nakhon).
|
Jak Ganéša ke sloní hlavě přišel |
 V době narození Ganéši se jeho otec Šiva nacházel mimo dům. Při návratu do komnat své ženy se Šiva velmi rozzuřil, když našel neznámého mladého muže v Pavaratině budoáru a mladíkovi uťal hlavu. Samozřejmě se ukázalo, že onen mladík nebyl nikdo jiný než Ganéša, jeho vlastní syn. Šivu začalo hryzat svědomí a okamžitě vyslal svého služebníka, aby donesl hlavu prvního živoucího stvoření, které potká, aby tak mohl navrátit synovi život. Služebník se vrátil se sloní hlavou, kterou poté Šiva nasadil na tělo svého syna. Jiná verze tohoto příběhu vypráví, jak Šiva přemrštil svoji reakci na křik dítěte, který mu zpřetrhal jeho krásný sen.
|
Jak Brahma k páté hlavě přišel |
 Brahmá neměl původně čtyři tváře, nýbrž pět. Matsjapurána vysvětluje jejich původ takto: "Když Brahmá stvořil své syny, nebyl ještě se svou tvorbou spokojen. Přemýšlel jak to zařídit, aby si své tvůrčí dílo ulehčil. I počal pronášet posvátnou slabiku, až z poloviny jeho těla vystoupila bohyně Gájatrí, která je známa pod různými jmény jako Šatarúpá (stotvará), Sávitrí, Sarasvatí, Bráhmaní atd. Brahmá ji omylem považoval za svou dceru. To mu však nebránilo, aby k ní při pohledu na její neobyčejnou krásu nevzplanul láskou. Jeho synové, kteří považovali Sávitrí za svou sestru, byli otcovým postojem pohoršeni. Ale on jí byl tak uchvácen, že o nic nedbal. Sávitrí Brahmu uctivě pozdravila a jala se ho obcházet. Brahmá na ni upřel pohled a nemohl jej od ní odtrhnout. Protože se před syny styděl otáčet hlavu, aby Sávitrí sledoval v chůzi, stvořil si čtyři tváře, které směřovaly do čtyř světových stran, aby ji mohl bez ustání pozorovat. Když Sávitrí viděla Brahmův stav, vydala se s bratry do nebe. A tu si Brahmá nasadil na čtyři hlavy pátou, s dlouhými spletenými vlasy. Tak nabyl Brahmá pěti hlav."
Šiva se však postaral o to, aby je všechny neměl dlouho. Jednou se Brahmá dopustil se svou dcerou incestu, a tu mu Šiva pátou hlavu srazil. Podle jiné verze ji odštípl nehtem za to, že se Brahmá nad něj povyšoval, a jindy zase, že vyslovil drzé přání, aby se Šiva narodil jako jeho syn.
|
 "Když se jednou Brahmá vracel domů, spatřila je Móhiní, jež trhala v lese květy, a vzplanula k němu plamenem vášně. Vrhla naň snivý pohled, usmála se a přikryla si tvář cípem roucha. Byla věčně mladá; měla plná bedra, hýždě i prsa a její tvář byla krásná jako podzimní úplněk. Byla oblečena do nádherného jemného sárí. Zdálo se, že pouhým pohledem snadno podmaní všechny tři světy.
Když nymfa Móhiní, kráčející ladně jako slon po zahradní pěšině, spatřila Brahmu, který se vrací domů, byla jím tak okouzlena, že omdlela. Avšak srdce Brahmy, který zkrotil všechny vášně a spočíval v sobě samém, se při pohledu na ni vůbec nevzrušilo. Minul ji, ponořen do rozjímání o Harim. Vášnivá Móhiní byla téměř bez sebe; ať spala či bděla, stále myslela na Brahmu se čtyřmi tvářemi; nejedla, nespala, zapomněla na všechny milence, chodila bez cíle sem a tam a zmítala se jako rýže, vařící se v hrnci nad ohněm. Tu jí poradila přítelkyně, nejslavnější nebeská nevěstka Rambha, aby si naklonila boha lásky Kámu a požádala ho, aby jí pomohl ukojit její vášeň. Dlouho Móhiní vzývala Kámu, až se jí zjevil a zavedl ji do Brahmova nebe, kde ladným tancem a hudbou okouzlila Brahmu a svedla ho. Avšak Brahmá brzy vystřízlivěl, vzpomněl si na Hariho, Móhiní odměnil a poslal pryč.
Marně se ho Móhiní snažila pohnout k pohlavnímu styku a chytla ho za ruce a za oděv. Brahmá se ji pokoušel přivést k rozumu: ,Ve třech světech se nesluší, aby žena byla nestoudná. Ó matko, jsem tvůj starý syn, který se zbavil vášní. Nech mne a najdi si k tomu účelu veselého mladíka.'
Avšak Móhiní ho neposlouchala a posadila se po jeho boku. Tu přišel zástup světců, kteří se tomu divili. Brahmá jim řekl: ,Nymfa je vyčerpána zpěvem a tancem. Proto si jako má dcera sedla vedle svého otce.' Světci však znali pravdu a dali se do smíchu. Móhiní byla z toho vzteky bez sebe: ,Zesměšnil jsi mě, když jsem u tebe hledala útočiště. Proto poznáš účinek mé kletby. Každý, kdo od tebe přijme amulet, mantru či hymnus, bude na každém kroku narážet na překážky a bude zesměšňován. Proto budeš vyloučen z uctívání, jehož se každoročně dostává všem bohům.'
Když se Brahmá, poděšený touto kletbou, uchýlil k Višnuovi, vytkl mu Višnu: ,Ač jsi znalý védu, dopustil ses zločinu, jehož by se nedopustil ani vrah. Ženy jsou prsty přírody a představují drahokamy světa. Brahmův svět je pole radovánek. Proč jsi zkrotil své vášně? Vzplane-li žena náhodou vášní k muži, přijde-li za ním a touží po jeho společnosti, nemá muž, byť bez vášně, odepřít její výzvu. Odmrští-li ji, bude na tomto světě různě postižen a na onom světě přijde do pekla. Muže neposkvrní styk se ženou, která dobrovolně vyhledala jeho společnost, ať se jedná o nevěstku, či o ženu z domácnosti.' Potom mu uložil, aby za pokání strávil deset dní ve sféře hříšníků. Vzápětí se dal u Višnua ohlásit jiný Brahmá s desíti tvářemi, jehož vesmír byl desetkrát větší než svět stvořený Brahmou se čtyřmi tvářemi. Když vstoupil, vykázal mu Višnu sedadlo vyšší než Brahmovi se čtyřmi tvářemi. Potom přišel stonásobný Brahmá, jemuž se dostalo přednějšího místa než desetinásobnému. Nakonec přišel Višnua velebit tisícinásobný Brahmá a byl posazen nejvýše.
Tak poznal Brahmá, který se pokládal za rovna Višnuovi, že je v božské hierarchii tuze malým pánem a pýcha ho opustila."
|
 Jednou šel Brahma za Nejvyšším Pánem. Když se ho u brány vrátní zeptali, kdo je, odpověděl, že Brahmá. Jeden z vrátných odešel a když se vrátil, tak říkal: "Pán se ptá, který Brahma." Brahmu to šokovalo, protože si vždy myslel, že je jediný. Když se potom s Nejvyšším Pánem setkal, zeptal se Ho na to. Nejvyšší Pán ho poučil, že existuje nespočet vesmírů a v každém je jeden Brahma. A ten náš vesmír je nejmenší a proto také náš Brahma má jen čtyři hlavy, zatímco ostatní Brahmové jich mají deset, sto a někteří i milion.
|
|
|