Su Ťij se vrátila do Barmy v roce 1988, aby se postarala o nemohoucí matku. Shodou okolností ve stejný rok dlouholetý vůdce vládní socialistické strany generál Ne Win rezignoval, což 8. srpna 1988 (8-8-88, den považovaný za příznivý) vedlo k masovým demonstracím za demokratizaci. Ty byly násilně potlačeny.
A Su Ťij byla 20. července 1989 v Rangúnu zatčena a dána do domácího vězení podle stanného práva, které umožňovalo uvěznění až na dobu tří let bez obvinění nebo procesu. Z domácího vězení ji propustili 10. července 1995, 23. září 2000 ji znovu zatkli a opět uvrhli do domácího vězení. Po devatenácti měsících, 6. května 2002, byla propuštěna. 30. května 2003, po masakru v Depayinu, ji přes tři měsíce zadržovali na tajném místě a poté opět dali do domácího vězení. 25. května 2007 bylo její uvěznění prodlouženo o rok. 24. října 2007 celková délka jejího domácího vězení dosáhla 12 let a protesty na její podporu se konaly ve 12 metropolích po celém světě.
V sobotu 22. září 2007, ačkoli byla stále v domácím vězení, se Su Ťij na chvíli objevila u brány své rezidence v Rangúnu, aby přijala požehnání od buddhistických mnichů, kteří uspořádali pochod na podporu lidských práv. Podle všeho byla ihned následující den převezena do věznice Insein (kde byla zadržována v roce 2003), ale schůzky zmocněnce OSN Ibrahima Gambariho poblíž jejího domu v Rangúnu 30. září a 2. října vedly k jejímu umístění zpět do domácího vězení.
Od května 2003 je ale opět internována v Rangúnu, kde žije v částečné izolaci pod dozorem vojenské junty. Po vládním režimem nepovolené návštěvě Američana Johna Yettowa jí bylo domácí vězení v srpnu 2009 prodlouženo o dalších 18 měsíců.
13. listopadu 2010 byla propuštěna z domácího vězení. |