 Je komplikované taneční drama, původně pořádané a určené pouze pro potěšení královského dvora. Předvádí zápas mezi princem Rámou (převtěleným hinduistickým bohem Višnou) a králem démonů Thotsakanem. Celé toto drama plné vášně, lásky a boje (thajská verze pod jménem Ramakaien byla složena s přispěním krále Rámy I.) se odehrává kolem Thotsakanova únosu Rámovy milované ženy Sithy (thajsky Sidy). Herci používají komplikované ladné pohyby, které se řídí přesnou choreografií. Démoni a opice nosí masky, zatímco lidé a nebešťané vystupují s odhalenými tvářemi. Tanečníci nemluví a příběh vypráví sbor stojící po straně pódia za doprovodu klasického orchestru phipat.
Původně byla většina herecké společnosti pouze dívky, protože tato dramata se předváděla ve vnitřním Královském paláci, kam nebyl mužům povolen přístup. Dnes se mladí mužové také zúčastní, obzvláště v takových atletických rolích jako je Hanuman nebo bílý opičí bůh. Možnost spatřit klasické divadlo khon je dnes v podstatě omezena pouze na Národní divadlo v Bangkoku. |
Je důstojná a kultivovaná obdoba divadla khon, je poněkud méně stylizovaný a nepoužívá žádné masky. Líčí i jiné příběhy z mytologie a historie, např. buddhistické džátaky, lidové příběhy a samozřejmě i příběhy z Rámájany. Bývá tradiční součástí chrámových slavností a trhů. Nejpravděpodobněji se s ním setkáte ve 
Je populárním směrem tanečního thajského divadla. Často se v něm objevuje humor, komické výstupy a lidové písně. Je často k vidění v televizi. Některé soubory uvádějí výňatky z Rámájany, mnohé však uvádějí adaptace známých zamilovaných příběhů nebo si je sami píší. Soubory cestují za obecenstvem po celé zemi a jejich vystoupení jsou tradiční součástí chrámových slavností. Představení trvá až pět hodin, většinou se neplatí vstupné.
je stínové divadlo - údajně nejstarší dramatické umění provozované v Thajsku. Dnes se sním ovšem setkáte jen velmi zřídka, většinou na tradičních místech v jižním Thajsku. Dvojrozměrné loutky se vyrábí z buvolí kůže a vodiči (často jen jeden) loutkami pohybují za osvětlenou plentou. Obvykle se tu líčí příběhy ze známých dramat. Děj se často zpívá za hudebního doprovodu.