Češi v Thajsku

První krajané

Přestože je Thajsko (dříve Siam) vůči České republice "druhý konec světa" našlo se v minulosti poměrně dost krajanů, kteří se sem vydali. Důvody měly různé.

První podrobnější informace o Siamu zprostředkovali v 17. století čeští jezuitští misionáři. Nejstarší zpráva o království Siam (De Regno Siam) zaslaná do českých zemí se dochovala jako součást latinského dopisu jezuity P. Matthiase Cuculinuse z roku 1679. V následujících dvou stoletích do Thajska z Čech přiváděl osud nejrůznější obchodníky, poutníky za prací, dobrodruhy a cestovatele. Někteří z nich významně přispěli k rozvoji Siamského království.

Rakousko-Uhersko

V následujících 150 letech přiváděl osud z Čech do Thajska nejrůznější obchodníky, poutníky za prací, dobrodruhy a cestovatele. V tomto období byly české země součástí habsburské monarchie. Zprávy o těchto lidech jsou zpravidla pouze útržkovité. Víme například, že několik Čechů bylo na palubě rakouské fregaty Novara, která v rámci své cesty kolem světa (1857-1859) navštívila rovněž Thajsko.
Rakousko navázalo oficiální vztahy s Thajskem v roce 1865 jmenováním honorárního konzula v Bangkoku. Základy diplomatických, hospodářských, kulturních a vojenských vztahů mezi oběma zeměmi byly položeny o čtyři roky později uzavřením smlouvy o přátelství, obchodu a plavbě lodí. Thajsko se jako malý a vojensky slabý stát snažilo vyvarovat konfrontace s mocnostmi a v rámci své politiky přežití s nimi udržovat co nejpřátelštější styky.
Tehdejší král Mongkut, mj. pro svou znamenitou znalost latiny uznávaný mnohými Evropany za kultivovaného a kulturního člověka, uzavřel proto několik mezistátních dohod, mezi nimi i dohodu s Rakousko-Uherskem. To nebylo asijskou koloniální mocností, a proto sjednáním smlouvy v roce 1869 sledovalo především hospodářské zájmy. Smlouva nebyla pro Thajsko příliš výhodná (o čtyři desítky let později proto požádala thajská vláda Rakousko-Uhersko o revizi zvláště nevýhodných ustanovení), na druhé straně umožňovala nástup rakouských obchodníků a podnikatelů do regionu. Thajsko bylo první zemí na Dálném východě, s níž rakousko-uherská monarchie takovou smlouvu uzavřela. V porovnání s Angličany, s Francouzi či s Němci žilo v Thajsku jen velmi málo rakouských občanů. Např. v roce 1872 to byli pouze tři lidé a v roce 1885 pět lidí. Ačkoli si thajská vláda přála, aby Rakousko-Uhersko i další evropské země měly v Bangkoku fungující řádné konzuláty, Rakousko z těchto důvodů nepovažovalo podobné opatření za nutné; od roku 1883 pokrývalo rakouské zájmy u siamského dvora vyslanectví v japonském Tokiu.
Thajsko zřídilo své honorární konzuláty ve Vídni (1880/1881), v Budapešti (1909) a v Terstu (1912). V letech 1882-1891 studovali na vojenské akademii ve Vídni čtyři thajští studenti, později jmenovaní poručíky c. a k. armády a zařazení v rámci studijní praxe k plukům. Jinak žádní Thajci v rakousko-uherské monarchii nežili.
Nejvýznamnější rakouskou návštěvou v Thajsku v tomto období byla zastávka rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este během jeho cesty kolem světa na palubě rakouské válečné lodi Císařovna Alžběta v letech 1892-1893. Koncem století začalo rakousko-uherských usedlíků v Thajsku přibývat, přičemž většinu přistěhovalců tvořili příchozí z Čech a Moravy. Bylo to dáno hospodářskou situací v Rakousko-Uhersku, kdy právě z regionů Čech a Moravy odcházelo mnoho lidí za obživou jak do jiných částí monarchie, tak i do zahraničí, a to zejména od roku 1867, kdy mohli rakouští občané svobodně vycestovávat. Zachovalo se několik dopisů, kdy vystěhovalci z Rakousko-Uherska, respektive z Čech a Moravy, psali na c. a k. rakouský konzulát v Bangkoku a zajímali se o zprostředkování kontaktu se státními či soukromými subjekty. Další si hledali práci přímo v Thajsku. Bohužel mezi nimi bylo jen málo žádaných řemeslníků a stavařů. Mezi zbožím dováženým v dobách Rakousko-Uherska z českých zemí do Thajska se objevovalo zejména české sklo, porcelán, nábytek, boty a rovněž plzeňské pivo. České provenience byla i část strojírenských výrobků, elektrických zařízení a též palných zbraní exportovaných rakouskými firmami. Když v roce 1908 pobýval v rakousko-uherské monarchii vrchní velitel siamské armády princ Nakornchaisri, navštívil vedle lázní Karlovy Vary i strojírenské Škodovy závody v Plzni, kde se zajímal o vojenskou techniku. Výsledkem návštěvy byla objednávka výzbroje pro siamskou armádu.
Vyhlášení války v roce 1917 a vypovězení smlouvy z roku 1869 v roce 1919 znamenalo s plnou platností konec pěti dekád oficiálních rakousko-uhersko-thajských vztahů.

Mezi válkami

V roce 1918 skončila první světová válka a 28. října téhož roku byla vyhlášena samostatná Československá republika. Mladý stát záhy navázal styky i se Siamem. Výměna diplomatických zástupců se však neuskutečnila. Česká veřejnost získávala kusé informace o Siamském království prostřednictvích příležitostných zpráv v denním tisku a článků cestovatelů

Do Thajska směřovaly vývoz svých strojírenských výrobků např. Škodovy závody z Plzně, obuv sem vyvážely Baťovy závody ze Zlína, zbraně Zbrojovka Brno. Čeští odborníci vystavěli v Thajsku např. cukrovar.

V roce 1938 byla otázka československého zastoupení v Thajsku upravena v tom smyslu, že ochranu československých zájmů vykonávalo francouzské velvyslanectví v Bangkoku. Konzulární agendu, týkající se Thajska, zajišťoval konzulát ČSR v Singapuru. Před druhou světovou válkou byl Siam dobrým odbytištěm československých výrobků; v Bangkoku měly zastoupení např. československé společnosti Škoda a Baťa a do Siamu se vyvážely československé stroje, nářadí, papír, smaltované zboží, sklo, porcelán, textil a obuv. Siam za ně nabízel rýži, surový kaučuk, cín, tropická dřeva pro nábytkářský průmysl, koření, některé druhy olejnatých rostlin a textilních surovin. Největším úspěchem bylo vybudování cukrovaru v Lampangu společností Škoda. Ve výrobním programu Škodových závodů jsou některé obory s dlouhou tradicí a představují určitou zvláštnost mezi evropskými výrobci. Patří k nim i zařízení pro cukrovary zpracovávající cukrovou třtinu, především válcové mlýny na její drcení. Vůbec první cukrovar v Thajsku vybudovaly Škodovy závody v roce 1937 v Lampangu na základě objednávky Ministerstva hospodářství. Kontrakt kromě dodávek kompletního technologického zařízení cukrovaru zahrnoval také postavení budov a zaučení personálu v průběhu první kampaně. Provoz byl i přes neočekávané překážky zahájen v prosinci 1937 ve stanoveném termínu. V letech 1936-1938 následovaly dodávky několika desítek osobních a nákladních automobilů s okřídleným šípem závodu Škoda Mladá Boleslav, silničních válců, věžového jeřábu pro doky královského námořnictva v Bangkoku, parního kotle pro vládní elektrárnu v Bangkoku, naftových motorů, potrubí pro parní kotle atd. (Archiv společnosti Škoda Holding). Obchodní korespondence firmy z přelomu let 1938/1939 zaznamenává též zájem thajské vlády o dělostřelecký materiál, respektive o 4cm pevnostní kanon vzor 36 . Jednání o nákupu byla však přerušena násilnou německou okupací Československa 15. 3. 1939. V roce 1937 činil československý vývoz do Thajska 12 milionů korun a dovoz 6 milionů korun.

Druhá světová válka

Propuknutí druhé světové války a okupace Československa Německem násilně přerušily slibně se rozvíjející česko-thajské vztahy. Dokonce se objevily diskuze, zda je československá vláda, která odešla do exilu do Londýna, s tehdejším projaponským režimem Phibuna Songkhrama ve válečném stavu. Nakonec bylo rozhodnuto, že tomu tak není a Thajsko bude nadále považováno za přátelskou zemi.

Za německé okupace československá vláda odešla do Londýna a postavila se na stranu Spojenců. Tehdejší režim Phibuna Songkhrama v Thajsku se naopak vydal cestou spojenectví s Japonskem a se zeměmi Osy. Poté, kdy 25. 1. 1942 Thajsko oficiálně vyhlásilo Spojencům válku, otázali se pracovníci britského Ministerstva zahraničí zástupců československé vlády, zda tím automaticky Thajsko vstupuje do válečném stavu i s Československem. Československá strana soudila, že: "Dle našeho mínění toto prohlášení nekryje Siam a tudíž Československo není ve válečném stavu se Siamem. Válku jsme mu nevypověděli a otázka je tudíž otevřena." Prezident Beneš ani ministr Masaryk zjevně neměli zájem na deklarování nepřátelství, ačkoli Velká Británie by je uvítala. Po dotazech amerického Ministerstva zahraničních věcí, které zastávalo odlišné stanovisko než Britové a Thajsko považovalo nikoli za spojence Japonců, ale za zemi Japonci okupovanou, Čechoslováci v dubnu 1944 dále otázku upřesnili: "Se Siamem nejsme ve válečném stavu, protože prohlášení presidenta ze 16. prosince 1941 jest nutno rozuměti tak, že Československo se octlo ve válečném stavu jen s těmi státy, které téhož dne již byly ve válečném stavu se třemi velmocemi." V důvěrné informaci pro československého velvyslance ve Washingtonu bylo uvedeno, že "nemůžeme vytvořiti precedens, který by značil, že Československá republika se ocitá ve válečném stavu automaticky, tj. bez vlastního rozhodnutí a bez individuálního státního aktu". Mír mezi Československou republikou a Thajskem byl zachován.

Po válce

Po skončení druhé světové války se Thajsko a Československo pokusily navázat na tradici předcházejících přátelských vztahů. V roce 1947 došlo v tomto smyslu k jednáním prostřednictvím československého velvyslance v Nankingu. Podnět k tomu dal siamský velvyslanec v Nankingu Sanguan Tularak, který se zajímal o vývoj poválečného hospodářství v Československu a vyjádřil přání, aby v zájmu dobrých hospodářských styků, výhodných pro obě zúčastněné strany, bylo zřízeno vzájemné diplomatické zastoupení. Kladné stanovisko thajské vlády k této otázce sdělil velvyslanec Sanguan Tularak v oficiální nótě ze dne 22. 10. 1947.
Tehdejší velvyslanec v Nankingu dr. Lelek předložil návrh thajské vlády Ministerstvu zahraničních věcí k vyjádření, avšak mezitím se od základu změnila politická situace v Thajsku. Dne 9. 11. 1947 provedl maršál Phibun Songkhram vojenský převrat, svrhl premiéra Dhamronga a sám se prohlásil předsedou regentské vlády. Tato událost způsobila značný zvrat nejen ve vnitřní, ale i zahraniční politice země. Protože ve změněné situaci nebylo jasné, zda se i nová vláda postaví za iniciativní návrh Dhamrongovy vlády, bylo vyjednávání přerušeno. O tři měsíce později se radikálně změnila situace i v Československu.
V únoru 1948 se zde dostali k moci komunisté. Thajská monarchie se svou zahraniční politikou zaměřenou na západní země pro ně představovala reakční nepřátelský režim.

I když došlo k jednáním v letech 1951,1953 a 1956, diplomatické styky mezi Thajskem a Československem nebyly obnoveny pro různé překážky zejména politického rázu.Pro navázání diplomatických vztahů zůstávala po léta hlavním kamenem úrazu otázka přístupu k válce v Indočíně. Zatímco Thajsko jednoznačně podporovalo Američany a jejich spojence, československá vláda se postavila na stranu vietnamských komunistů. Když 23. 10. 1969 předal thajský velvyslanec v Moskvě Yuad Loesrit československému velvyslanci tamtéž dopis s návrhem své vlády na navázání diplomatických styků, bylo právě z těchto důvodů na československé straně rozhodnutí odloženo. Oživení nastalo až s koncem války ve Vietnamu. Tehdy thajská a československá vláda zaujaly ve vzájemných vztazích pružnější postoje. Devátého března 1973 se nová thajská vláda dotázala prostřednictvím československé obchodní mise v Bangkoku na československé stanovisko k návrhu z roku 1969. Předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa pak po konzultaci s Ministerstvem zahraničních věcí SSSR schválilo navázání diplomatických styků s Thajským královstvím dne 4. 5. 1973. Na základě toho vláda ČSSR schválila navázání diplomatických vztahů s Thajskem svým usnesením č. 20 ze 17. 1. 1974. Příslušné nóty si vyměnili velvyslanci ČSSR a Thajska v Moskvě Jan Havelka a Yuad Loesrit dne 15. 3. 1974. Téhož dne bylo zveřejněno i společné komuniké.
Pro první období bylo československé velvyslanectví vytvořeno z pracovníků obchodního oddělení a nahradilo dosavadní misi československých podniků zahraničního obchodu v Bangkoku. Vedli je chargé d'affaires ad interim, kteří byli jmenováni z řad pracovníků Ministerstva zahraničního obchodu a zároveň působili jako vedoucí obchodního oddělení zastupitelského úřadu. Na úrovni velvyslanců pokrývala Thajsko ambasáda v barmském Rangúnu.
Na navázání diplomatických styků navazovala smluvní úprava obchodních vztahů. Až do demokratických změn v Československu v roce 1989 však československo-thajské styky zůstávaly na nízké úrovni a byly poznamenány vzájemnou opatrností. Rovněž kulturní a sportovní kontakty byly spíše sporadické.
V Thajsku však nepobývali pouze diplomaté a obchodníci komunistického Československa. Existovala zde i česká emigrantská komunita, jejíž někteří členové dosáhli významného postavení ve společenském a hospodářském životě země. Až do šedesátých let měla thajská pobočka Baťových závodů českého ředitele.

Zdroj:

Thajské království a Česká republika - předivo bilaterálních vztahů
MIROSLAV NOŽINA, JIŘÍ ŠITLER, JANA FAJFROVÁ

Současnost

Po roce 1989 začíná zcela nová etapa vzájemných vztahů obou států a do Thajska míří tisíce a v poslední době desetitisíce krajanů. Drtivá většina z nich přijíždí na dovolenou nebo za poznáním. Někteří z nich se pokouší se v Thajsku usadit a etablovat, ale těch úspěšných je stále poměrně málo.

V tomto rozsáhlém projektu se pokusím zmapovat Čechy, kteří se jakýmkoliv způsobem zapsali v souvislosti s Thajskem - ať již jako, cestovatelé, spisovatelé, podnikatelé, rezidenti atd.

Přivítám jakýkoliv Váš tip na zařazení konkrétního jména. První seznam je zde.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Češi v Thajsku - přehled všech

Češi v Thajsku - nezpracovaná jména

České restaurace v Thajsku

Mezistátní vztahy ČR-Thajsko

Historie zastupitelského úřadu - v Bangkoku a Rangonu