 Několik desítek metrů jižně od stúpy Manuha Paya stojí svatyně, která údajně sloužila jako Manuhovo vězení, přestože pro tuto legendu neexistují žádné důkazy. Podle pověstí byla tato svatyně původně hinduistická a pro věznitele prý bylo snazší ji použít jako vězení, než ji přestavět na buddhistický chrám. Interiér chrámu je velmi zajímavý a neobvyklý. S výzdoba na pískovcových blocích kolem cihlového jádra je jednou z nejdetailnějších baganských sochařských prací. Perforovaná kamenná okna jsou typická pro rané etapy baganské architektury a chrám byl v podstatí první baganskou jeskynní svatyní.
Čtyři sloupy v ústřední svatyni jsou obloženy pískovcovými bloky s výborně vypracovanými basreliéfy vyobrazujícími Brahmu se třemi tvářemi. Stvořitel drží v rukou lotosové květy, které měly snad být obětinou pro sochu Buddhy stojící kdysi uprostřed svatyně; tato teorie popírá názor, že to bývala hinduistická svatyně. Na stranách sloupů jsou reliéfy hlav mytického obra kala, z jejichž otevřených úst se linou květy. Podle legendy vyzval Šiva tuto bytost k ochraně chrámů, ale protože se ukázala být příliš divoká, přiměl ji Šiva lstí sežrat si vlastní tělo a potom ji nechal krmit květinami, aby zahnala myšlenky na požírání poutníků. Uprostřed svatyně mezi čtyřmi sloupy stojí oltář, na kterém kdysi stávala socha Buddhy, nebo podle jiných názorů hinduistické božstvo.
|
