 Nenápadná pamětní deska v Českobratrské ulici oznamuje kolemjdoucím, že se zde 22. prosince 1883 narodil významný český spisovatel a cestovatel Jan Havlasa. Toho dne přivítal řídící učitel první české školy v Teplicích Jan Klecanda, rovněž spisovatel, na svět svého prvorozeného syna. V Janu Havlasovi se spojilo spisovatelské nadání s touhou po cestování a tak vznikl neobyčejně nadaný člověk s velikým rozhledem a schopnostmi.
 Hned po maturitě podnikl první cestu, prozatím jen do Vysokých Tater, kde objevuje svět romantické fantazie. Své dojmy zachycuje v povídkách, které publikuje v časopisech a v roce 1902 jeho prvotiny, hned ve třech svazcích: Horské stíny, Tatranské povídky a Mezi životem a smrtí. Pod pseudonymem Jan Havlasa vstupuje do literatury nová zajímavá osobnost. Následuje řada dalších děl ze slovenského prostředí, převážně povídkové sbírky.
Další cestovatelská zkušenost měla již evropský charakter. Z půlročního pobytu v Itálii vytěžil řadu zážitků, které zobrazil v knížkách novel Jak sny umírají, Italské noveletty i v cestopise Jižní perspektivy.
V roce 1904 se mladému Havlasovi podařilo ve funkci reportéra Národních listů navštívit Světovou výstavu v Saint Louis. Amerika a cestovatelská vášeň jej strhla natolik, že domů se vrátil až po devíti letech. Při svých cestách všude čerpal náměty pro svá nová díla. Zaujal jej problém českého vystěhovalectví, který souvisel s hospodářskými poměry v Rakousko-Uhersku. Své cesty po Americe zobrazil v dílech V kraji věčného jara,
Pět kalifornských povídek, Vzdálení příbuzní a další. Pak se vydal na cesty po zemích, které ho lákaly nejvíc - do Polynésie, Malajska, Číny a do Japonska, které jak říkal, bylo jeho osudovou láskou. I v těchto zemích našel řadu námětů pro svá díla-romány, novely a povídky. Všechny je nelze vyjmenovat, protože do roku 1916 již vydal 25 knih, zhruba třetinu všech svých titulů.
V roce 1916 vydal brožuru Vztah koloniální politiky k světové válce a to bylo příčinou jeho perzekuce a uvěznění. Ve vězení napsal knihu z válečného Japonska Okna do mlhy. Po skončení války se stal členem revolučního Národního shromáždění a v roce 1919 byl členem československé mírové delegace v Paříži. Díky svému rozhledu a znalostem byl jmenován československým vyslancem v brazilském Rio de Janeiru, kde pracoval čtyři roky. Po návratu do Československa získal doktorát přírodních věd a stal se členem pražského Orientálního ústavu a vědecká Akademie. Stal se členem vyšetřovací opiové komise Společnosti národů a jako její člen pobýval v roce 1930 v řadě zemí Dálného východu. Zajímavé poznatky, které při této práci získal, využil v románu Milující nenávist a další.
Ve třicátých letech se usadil v Paříži a po mnichovském diktátu odešel do Ameriky, kde se stal redaktorem chicagské Svornosti a volal po sjednocení všech Čechoslováků v boji proti nacismu. V roce 1943 byl jmenován vyslancem v Chile , kde pokračoval v činnosti ve prospěch naší republiky.
Po 2. světové válce vrátil ke svým láskám-cestování a literatuře. Usadil se v Los Angeles a ještě po sedmdesátce podnikal dobrodružné výpravy po málo známých oblastech Ameriky. Až po smrti své ženy se stáhl do ústraní a nepokračoval ani v rozpracovaném literárním díle. Zemřel 13. července 1964 v Los Angeles. A je pochován na hollywoodském hřbitově.
Zdroj: Revue Teplice 12/83
P.Koukal |
Vlastním jménem Jan Klecanda