 Pavel Šebesta, muž, který zasvětil celý svůj život studiu přírodních národů, se narodil 20.3.1887 a prožil dětství ve Velkých
Petrovicích na Hlučínsku (nyní tuto obec však najdeme za hranicí s Polskem jako Pietrowice Wielkie). Po
gymnazijních studiích se věnoval nejprve studiu teologie a roku 1911 byl v koleji Sv. Gabriela v Mädlingu u
Vídně vysvěcen na kněze. Následně byl vyslán do Mosambiku jako misionář. Do studia jazyků a kultury
afrických národů ho zasvětil Wilhelm Schmidt, hlavní představitel tzv. vídeňské etnografické školy kulturních
okruhů. V důsledku 1.světové války byl Pavel Šebesta  intervenován a pobyt v Portugalsku využil ke studiu
archivních materiálů o misiích v jihovýchodní Africe. První asijskou expedici podnikl v létech 1924 - 1925. Na
Malajském poloostrově a přilehlých ostrovech studoval negritské skupiny Semangů, Senojů a Jakuďnů. Další
cesta vedla 1929-30 mezi středoafrické Pygmeje. V pralesích při řece Ituri v tehdejším Belgickém Kongu žil
mezi trpasličími kmeny a k opravdově ucelenému pohledu na tyto přírodní národy výrazně přispěla následná
expedice v létech 1934-35. Stal se ve své době nejlepším světovým odborníkem v antropologii i národopisu
nejmenších lidí světa. Jeho výzkumy přinesly překvapující poznatky ze života Pygmejů. Šebesta a jeho
spolupracovníci vyvrátili rasistické výmysly o méněcennosti trpasličích plemen vycházející ze staré teorie o vlivu
degenerace. Prokázal, že jejich drobná postava je výsledkem vlivu prostředí v němž žijí, který ovlivnil dědičné
vlastnosti.
Kongo nezůstalo jediným cílem jeho bádání a cest. Během své druhé návštěvy u Semangů (1938-39) podnikl
pionýrskou a vědecky cennou výpravu za negrity na Andamanské ostrovy v Indickém oceáně a na Filipíny za
kmeny Aëtů. Do Afriky (Konga) se vrací v létech 1949-50 a 1954-55. Obě tyto cesty byly zaměřeny hlavně na
výzkum v oblasti jazykové, kulturní a sociální problematiky Pygmejů. Poznatky svých výzkumů zpracoval do
obsáhlého deskriptivního a srovnávacího díla o antropologii a etnografii lidských skupin malého vzrůstu v Africe
a v Asii a monografické studie o životě, materiální a duchovní kultuře Pygmejů v Africe. Poslední dílo nazvané
podle starého africké království "Monomotapa" zůstalo nedokončeno. Profesor páter Pavel Šebesta zemřel 17.9.1967 ve Sv. Gabrielu v Mädlingu u Vídně, kde žil a pracoval většinu života.
|
Profesor Pavel Šebesta patřil k nejvýznamnějším badatelům v dějinách
české antropologie. Jeho dlouholeté a neobyčejně bohaté výzkumy mezi
středoafrickými Pygmeji a negrity jihovýchodní Asie jsou dodnes
zařazovány mezi nejrozsáhlejší a nejúplnější bádání v této oblasti. Svým
širokým záběrem zahrnujícím jak problematiku fyzické antropologie a
etnografie, tak i sféru lingvistiky a náboženství poskytl základ nezbytný pro
všechny další výzkumy.