Thajsko - dlouhokrké ženy


V nejsevernějších provinciích země se můžete setkat s fenoménem, který lze pojmenovat řadou způsobů: atrakce pro turisty, lidská ZOO, živý skanzen, cirkus, divadlo, vězení, utečenecký tábor, rukojmí turistického průmyslu atd. Jak je libo, podle toho jak to chcete a dokážete vidět a vnímat.


Kayan, Karen, Padaung


Dlouhokrké ženy (občas se hanlivě užívá termín "žirafí ženy") jsou příslušníky etnické minority (často se používá výraz horský kmen) Kayan. Ale pouze jejich malá podskupina Kayan Lahwi nosí spirály na krku. Kayan je jednou z mnoha podskupin národa Karen, obývajícího severovýchodní část sousední Barmy. Vžil se pro ně také název Padaung, což je shanské slovo a oni sami sebe tak neoznačují!

 

Karenské státní útvary měly vždy určitou formální nezávislost na barmských středověkých královstvích a bylo tomu tak i v době britské koloniální správy. Od roku 1948 se barmská vláda snažila začlenit je proti jejich vůli do Barmského Svazu. V 80. letech dochází k jejich brutálnímu přesídlování a rozsáhlým ozbrojeným konfliktům s masovým exodem směrem do Thajska. Celková populace Kayan je asi 130.000 osob - v Shan State 40.000, v Kayah State 20.000 a několik desítek tisíc v uprchlických táborech v Thajsku (oficiální údaje nejsou k dispozici).


Mosazné spirály


Ženy Kayan Lahwi nosí na krku mosazné kruhy, což je ve skutečnosti spirála z tlustého drátu o váze až 10 kg. Spirála se skládá ze tří částí - první obepíná samotný krk, druhá tvoří jakýsi límec a třetí malá spirála se navléká kolmo na límec v jeho zadní části. Celou sestavu ale dnes nosí jen málokterá. Spirály se dále navlékají i na nohy a na paže. Některé skupiny je nosí jen na nohou nebo rukou, ale ne na krku.

Poprvé se navlékají dívkám již od věku 5 let a postupně se přidávají další závity. Spirála tlačí na svaly klíčních kostí, které se svěsí a vytváří se optický klam dlouhého krku, který je ve skutečnosti v původní délce. Drát je možno odmotat a ženy to skutečně občas dělají. Nejen že se jim při tom nezlomí vaz, ale klíční kosti se po čase mohou vrátit do původní polohy. Takové ozdoby jsou nepohodlné při spánku, ale překvapivě příliš neomezují v běžných činnostech, dokonce některé dívky s nimi prý hrají volejbal.


Proč to dělají, legendy a omyly


Místní průvodci s oblibou uvádějí jako důvod pro nošení takových komplikovaných ozdob legendu o strachu z tygra (nebo tygřího ducha), který se v noci zakousne dívce do krku. To je naprostý (byť donekonečna opakovaný) nesmysl! Stejně jako další často obskurní a zcela smyšlené důvody (např. obrana před cizoložstvím).

Kayanové mají svoji vlastní složitou mytologii a jsou to animisté i když v některých vesnicích lze spatřit jako připomínku misionářských dob něco co se tváří jako katolický kostel. Neexistuje sice žádná písemná historie kultury lidu Kayan, ale je pravděpodobné, že tyto zvyky sahají minimálně do 11. století. Vztahují se k prastaré legendě o první Kayan ženě, která byla dcerou mořského draka. Dívky se tak vyčesanými vlasy a dlouhými krky snaží napodobit tuto legendární dračí pramáti.

Celá legenda (anglicky)


Lidská ZOO nebo co to vlastně je


V roce 1984 vytušili agilní thajští podnikatelé ve spojení s úřady provincie Mae Hong Son obchodní potenciál "dlouhokrkých žen" a vytvořili na zelené louce modelovou Kayanskou vesnici, do které z utečeneckého tábora přestěhovali několik prvních rodin dlouhokrkých žen. Návštěva vesnice začala být masově propagována jako unikátní atrakce této provincie a Thajska vůbec. Nápad se ujal a obchod se rozjel na plné obrátky. Postupně byly takto vytvořeny další vesnice i v provinciích Chiang Mai a Chiang Rai. Celkem tak bylo do 6 "potěmkinových vesnic" přesunuto asi 600 příslušníků Kayan.

Návštěvníci tu platí vstupné 500,- THB. To samozřejmě končí v rukou thajských "majitelů" vesnice. Dlouhokrké ženy zde většinou celý den sedí, tkají tradiční šály, prodávají drobné suvenýry, ochotně se fotografují s turisty a hrají tak samy sebe. Muži se pohybují v ústraní a nepracují. Nemají ani kde a co, protože nemají žádné doklady a vesnice nemá od úřadů k dispozici téměř žádnou zemědělskou půdu. Od majitelů dostávají měsíční mzdu 1.500,- THB (cca 50,- USD). Peníze ale nemají víceméně kde utratit, protože odtud nemohou nikam odejít. S vyjímkou možnosti návratu do zoufalých podmínek utečeneckých táborů (kam je turistům přístup striktně zakázán) nebo zpět do Barmy. Agentura OSN pro uprchlíky (UNHCR) se snaží umožnit jim odcestovat do třetích zemí, což se daří jen vyjímečně (Finsko, Nový Zéland) kvůli obstrukcím thajských úřadů, které tvrdí, že Kayanové nejsou uprchlíci, ale ekonomičtí migranti.


Úvaha o ženské pošetilosti


Navštívil jsem tyhle vesnice s klienty mnohokrát. Téměř vždy jsem musel vyslechnout úvahy o nepochopitelnosti nebo dokonce zvrhlosti tohoto zvláštního způsobu zdobení. Rád se pak klientů dotazuji zda by dokázali zdejším dlouhokrkým ženám vysvětlit proč si západní ženy vytrhávají obočí, nalepují umělé řasy, tlustě malují, dávají piercing do jazyku, bradavek a jinam, vycpávají prsa silikonem, odbarvují vlasy, holí nohy a intimní partie, tetují se a chodí ve vysokých nepohodlných botách. Zdali by jim dokázali vysvětlit jaké západní dračí pramáti se tak chtějí podobat...

Některé Kayan ženy nemají dlouhé krky, ale dlouhé uši, do jejichž boltců si vkládají obrovské trubky. Tento zvyk se zdá je již v Evropě široce rozšířen a akceptován...


Úvaha o morálce


Existuje nekonečná řada názorů na celou věc. Někteří turisté to odsuzují, někteří se stydí, někteří jsou nadšeni z exotického zážitku. Někteří Thajci tvrdí, že nebýt jejich "laskavé pomoci a blahodárného vlivu turistického průmyslu", byl by tento pradávný zvyk dávno ztracen, protože ho ve skutečnosti dodržuje stále méně Kayan žen. Zapomínají nebo neví nebo nechtějí vědět ovšem to, že tihlé lidé jsou obětmi brutálních akcí barmské vlády a armády, která je připravila o domovy a vlast. Thajská vláda jim drastickými podmínkami v utečeneckých táborech situaci také nezlepšila. Absurdním paradoxem těchto "potěmkinových vesnic" je ovšem, to že tato situace zdejším dlouhokrkým ženám pravděpodobně docela vyhovuje...


Dlouhokrké ženy na cestách po světě


Nápad s komerčním využitím dlouhokrkých žen není ani nový ani thajský. Měli ho již Britové v minulém století a tak se pravděpodobně ne zcela dobrovolně objevují v představeních "žirafích žen" po Evropě a Americe u Hagenbeck-Wallace Circus a Ringling Bros and Barnum-Bailey Cirkus. Ve 30. letech pak v Anglii v Bertram Mills Circus.

 

V roce 2012 byla dokonce skupina dlouhokrkých žen dovezena a instalována v letovisku Pattaya, ale po zděšení ve sdělovacích prostředcích byla nakonec tahle šílenost rychle zrušena. Lze se s nimi setkat i v jejich vlasti v Barmě. Bohužel ale ne v jejich původním prostředí, protože tyto oblasti jsou pro turisty stále zakázané, ale také jen v komerční podobě jako třeba na jezeře Inle.


SOUVISEJÍCÍ ODKAZY


Fotogalerie - facebook

Video - National Geografic Chanel

Video - National Geografic (YouTube)

Obyvatelstvo

Horské kmeny - přehled