|
Thajsko - Architektura - Ayutthaya |
 Ačkoliv éra Sukhothai byla - co se týče umění - dost plodná, království mělo pouze krátké politické trvání a od roku 1351 přešly thajské centrální roviny pod vládu nového království Ayutthaya vedeného dřívějším princem z Lopburi. V průběhu následujících čtyř století se hlavní město Ayutthaya stalo jedním z nejvíce prosperujících a nejokázalejších měst v celé Asii a v podstatě i v tehdejším světě. Bohatství a sílu jeho vládců dokazují dokazují některé ze čtyř set krásných chrámů. Ačkoliv i králové přijímající buddhistický směr Théraváda převzali některé prvky hinduismu, které přicházely zároveň s Khméry - nejvýznamnějším prvkem je snad pojetí devaraja neboli vztah král - bůh, díky němuž se panovník stal prostředníkem mezi lidmi a hinduistickými božstvy. Náboženské stavby a sochy tohoto období reflektují tuto novou kompoziční ideologii, která se prolíná jak do architektonických stylů, tak i do stylů sochařských.
|
 V architektuře byl dodržován soustředný plán typický pro khmerské klášterní komplexy a stavitelé období Ayutthaya si spíše pohrávali s okolními komponenty staveb. Nejvíce pozornosti věnovali prangu, který protáhli a vybrousili do věže tvaru kukuřičného klasu. Na špičce věže se často objevoval bronzový blesk a v nikách a ve zdech prangu byly umístěny Buddhovy sochy. Chrámové komplexy Wat Phra Mahathat a Wat Ratburana v Ayuthayi v sobě zahrnují prang ve tvaru kukuřičného klasu, ale nejzajímavějším příkladem Ayutthayského stylu je chrám Wat Arun v Bangkoku (postaven ale až v období Ratanakosin).
|
 Architekti tvořící v období Ayutthaya převzali i srílanské čedí, které byly tak populární mezi jejich předchůdci tvořícími v éře Sukhothai - protáhlý tvar zvonu zužující se v krásnou kónickou špičku, přesně tak jak to můžete vidět v chrámu Wat Sri Sanphet v Ayutthayi.
|
 Viharny tohoto uměleckého období jsou charakteristické zdmi prošpikovanými otvory připomínajícími okna, které měly pomáhat zachovat tajemnou a mytickou atmosféru tím, že limitovaly průnik světla do vnitřku budovy. Příklady tohoto architektonického stylu můžete spatřit v chrámu Wat Phra Si Ratana Mahathat v Phitsanuloku a v chrámu Wat Sai Suwannaram v Bangkoku - zde však žádná okna nenajdete.
|
 Od sukhothajských sochařů okopírovali umělci období Ayutthaya jemnou oválnou tvář, přidali světské způsoby a naplnili sochy povýšeností ve jménu ideologie devaraja. Stejně tak jako sochy pocházející z Lopburi, i ranné skulptury období Ayutthaya mají na hlavě korunu která měla asociovat hodnost krále spojenou s hodností Buddhy. Později, když se královský dvůr stal daleko luxusnějším místem, byly tyto figury ještě více přikrášlovány - jak to můžeme vidět na monumentální bronzové soše v chrámu Wat Na Phra Men (Ayutthaya) - náušnicemi, nejroztodivnějšími páskami na pažích, nákotníky, nárameníky a korunkami. Umělci ospravedlňovali tato přezdobená vyobrazení - konec konců je ztvárňovali ve světských pozicích - vysvětleními, že jde o ztvárnění epizody, kdy Buddha sám sebe přeměnil do podoby krásně oděného šlechtice, aby si tak získal slyšení u pyšného imperátora.
|
 se v Thajsku datují až od ayutthayského období. Bohužel většina vlastních maleb z této éry byla roku 1767 zničena a ostatní se zachovaly jen v bídném stavu díky vlhkosti. Přesto však v některých chrámech najdete i dnes dobře uchované nástěnné malby, například ve Wat Yai Suwannaran v Phetchaburi. Nástěnné malby v Phetchaburi jsou typickou ukázkou maleb z pozdního sedmnáctého století a znázorňují řady thep neboli věřících vzdávajících hold Buddhovi. Ve ztvárněních nenajdete kousek stínu ani náznak perspektivy a barevnost se omezuje na tmavou červenou a krémovou barvu.
|
|
|