|
Thajsko - Architektura - Khmerové |
 Na konci devátého století začali Khmerové přicházející z Kambodže rozšiřovat své hlavní sídlo Angkor na území států Dvaravati. Khmerové s sebou přinesli hinduistickou víru a kult boha-krále (devaraja). Jako trvalý odkaz posvátné moci jejich králů vystavěli Khmerové stovky impozantních kamenných svatyní po celém nově nabytém území: dva nejvýznamnější příklady khmerské architektury najdete v jižním Issanu, ve městech Phimai (Nakhon Ratchasima) a Phanom Rung (Buriram), ale jednu stavbu pocházející z dřívějších dob najdeme i v Muang Singh poblíž Kanchanaburi.
|
 Každý z překrásných chrámových komplexů - Khmery zvaných prasat - byl vystavěn především jako svatyně určená k úschově Šivova linghamu, falického symbolu boha Šivy. Všechny khmerské chrámy jsou postaveny podle podobného architektonického plánu s nejméně jednou věžovitou stavbou - prang, která reprezentuje mytickou horu Meru (sídlo bohů) obklopenou soustředným obdélníkovým pozemkem, uvnitř něhož se nacházejí umělá jezírka a příkopy - miniaturní verze původního oceánu rozdělujícího nebe a zemi. Prasat je nejpozoruhodnějším a nejkrásněji zdobeným prvkem. Nacházíme zde rytiny, které zdobí téměř celý jeho povrch. Rytiny se nejčastěji vyskytují na pískovcovém povrchu, ale často je prang vyzdoben i štukovou omítkou. Nevázané reliéfy znázorňují hinduistická božstva, inkarnace a příběhy, zejména pak ty z eposu Rámájana. Na konci dvanáctého století se začal prosazovat buddhistický směr Mahayana, takže se vedle hinduistických rytin objevily i motivy buddhistické a současně byly nahrazovány Šivovy linghamy, nacházející se v srdci každé svatyně, vyobrazeními Buddhy nebo bódhisattvů.
|
 Chrámy, které byly vystavěny ve starším buddhistickém směru Théraváda v Lopburi během khmerského období, jsou menší než ty, které se nacházejí v Isaanu. Nejlépe zachovaným chrámem zde je komplex se třemy prangy - Phra Prang Sam Yot.
|
 Lopburské rozlišení se většinou používá u Buddhových soch, které jsou charakteristické pro konec khmerského období a přebírají dědictví sochařského stylu éry Dvaravati. Typický lopburský Buddha má široké líce, je svalnatý, má diadém nebo ornamentální čelenku - vliv kmérské ideologie splynutí nebeské a zemské síly - a ušniša (znamení osvícení) dostává zřetelně kónický tvar a již není jakýmsi pouhým hrbolkem na hlavě. Nejranější z Lopburských Buddhů byli ověnčeni náhrdelníky a ornamentálními opasky. Pozdější exempláře již na sobě nemají jediný klenot či šperk. A jak již můžete očekávat, Národní muzeum v Lopburi hostí velmi pěknou kolekci těchto velmi pozoruhodných historických památek.
|
|
|