|
Thajsko - Architektura - Ratanakosin |
 Roku 1782 se Bangkok stal nástupcem města Ayutthaya a zakladatel nového hlavního města byl rozhodnut obnovit a oživit majestátnost Ratanakosinu (neboli Bangkoku). Začala tak umělecká éra napodobování uměleckých stylů království Ayutthaya. A od této doby se již ani klášterní architektura, ani náboženské umění nedočkalo žádných významných změn.
|
 První stavbou období Ratanakosin byl bot, který se nachází v chrámu Wat Phra Kaeo v Bangkoku a který sloužil k úschově sochy smaragdového Buddhy. Bot je vystavěn přesně podle architektonického plánu období Ayutthaya a je ozdoben třpytícími se zrcátky a zlatými lístky. Střecha má několik vrstev a je obložena zelenými a oranžovými taškami. V současné době většina nově postavených botů a viharnů sleduje ekonomičtější verzi tohoto paradigmatu s vnějšími bílými stěnami, ale s pedimenty dekorovanými pozlacenými ornamenty a mozaikami z barevného skla. Stupňovité chrámové střechy vybíhají do špičky s ozdobným ornamentem ve tvaru ptáka, kterým říkáme chofa (čti: čo fá), a vyskytují se i typická schodiště s motivy nágů - khmerský prvek převzatý uměleckým stylem Ayutthaya - to jsou nejčastěji se vyskytující architektonické prvky. Výsledkem je moderní chrám, který je často k nerozeznání od kteréhokoliv jiného staršího předchůdce
|
 V Bangkoku najdeme však jen velmi málo těchto příkladů, z nichž jeden je Wat Benjamabophit. Zde uvidíme mramorové plátování na klášterních zdech a některé prvky viktoriánského stylu, jako jsou barevná skleněná okna. Dalším příkladem je Wat Rajabophit, který je celý pokrytý čínskou keramikou. Nejpozoruhodnější čedí období Ratanakosin - nejvyšší na světě - bylo vystavěno v polovině devatenáctého století ve městě Nakhon Pathom v originálním srílanském stylu, ale nenajdeme zde opěrné pilíře ve tvaru slonů, které se vyskytují v Sukhothai.
|
 Ranné sochařství období Ratanakosin je charakteristické zdobenými Buddhovými sochami, které v mnohém připomínají styl éry Ayutthaya. Někdy jsou okrášleny pravými klenoty a modernější sochy poznáte podle ošklivosti, neboť odchylky mezi jednotlivými typy nejsou velmi zřetelné.
|
 Sochaři tohoto období byli posedlí nadměrnými velikostmi soch, které se koneckonců poprvé objevily již v období Sukhothai, ale nyní dostaly jinou hloubku, neboť byla vytvořena neohrabaná betonová monstra, jejichž výška dosahovala až 60 m (například socha v chrámu Wat Burapha v Roi Et). Sochy byly o to ošklivější, že byly zbarveny buď do hněda nebo do nudné žluté barvy. Většina menších skulptur byla odlita nebo jinak sdělána podle starších modelů pocházejících obvykle z období Sukhothai nebo Ayutthaya.
|
 S malířstvím to bylo lepší a byly vytvořeny krásné nástěnné malby vyprávějící příběhy z eposu Rámájana, které najdete například v bankokském chrámu Wat Phra Kaeo, což je zářný příklad převzetí techniky a tradičních motivů období Ayutthaya. Výsledek je opravdu dokonalý.
|
|
|