|
Thajsko - Architektura - Sukhothai |
 Thajci využili oslabení khmérských pozic ve středním Thajsku a roku 1238 založili první skutečné království Sukhothai a po více než dvě století umělci produkovali to nejryzejší umění.
|
 Města království Sukhothai a sousedního Si Satchanalai byla již vyzdobena masivními památkami khmérského osídlení a sukhothaiští stavitelé raději než by zbořili prangy, přistavěli boty, viharny a čedí, které připojili buď ke stávající stavbě, nebo vytvořili jakési separované chrámové komplexy. Jejich viharny a boty jsou nejranějšími modlitebními sály, které na území Thajska vyrostly (Khmerové se pranic nestarali o veřejné záležitosti v oblasti víry), ale v mnoha případech jen kamenné pilíře a jejich základy, na kterých stojí, připomínají dřevěné střechy, které se rozpadly již před dlouhým časem. Nejkrásnější příklad chrámové architektury éry Sukhothai můžete vidět v historickém parku Sukhothai.
|
 Většina čedí je uchována v mnohem lepším stavu. Mnoho z nich bylo vytvořeno dle srílanského vzoru věže určené pro úschovu relikvií a často se nachází na jednom nebo dvou terasovitých čtvercových základnách obklopených opěrnou zdí - Wat Chang Lom v Si Satchanalai je typickým příkladem. Architekti také dále vymysleli nový typ čedí. Bylo jím čedí ve tvaru lotosového poupěte, štíhlá věž zakončená zužujícím se ornamentem ve tvaru květiny a stala se tak charakteristickým znakem období Sukhothai. V obou sukhothaiských chrámech Wat Mahathat a Wat Trapang Ngoen najdete pěkné příklady tohoto typu čedí.
|
 Umělci říše Sukhothai byli vyhlášeni zejména díky svému umu sochařskému. Sochy byly dokonce ještě spletitější než vyobrazení z období Srivijaya. Sukhothajský Buddha byl jakýmsi elegantním hermafroditem se štíhlou oválnou tváří, která určitou měrou připomínala figury pocházející z éry Dvaravati nebo sochy Lopburi. Dále se vyznačoval štíhlým, pěkně stavěným tělem, obvykle jednoduše oděným do přiléhavé róby, která byla v oblasti pupku upevněná střapcem. Sochaři upřednostňovali pozici v sedě s rukama v gestu bhumisparsa mudra, což je nejzřetelnější na Buddhově vyobrazení Phra Buddha Chinnarat, které se nyní nachází v chrámu Wat Si Ratana Mahathat v Phitsanuloku (repliku najdete v Bangkoku v chrámu Wat Benjamabophit) a na obrovské soše Phra Sri Sakyamuni, v současné době vystavené v chrámu Wat Suthat v Bangkoku. Sochaři období Sukhothai také jako první začali zobrazovat kráčejícího Buddhu, snad nejelegantnější pozici s pravou nohou vykročenou a levou paží v gestu vitarkha mudra, tak jak to můžete spatřit na území chrámu Wat Sra Si.
|
 Starobylé umění éry Sukhothai je význačné rovněž skvělou úrovní keramiky. Umělci produkovali keramické zboží známé pod pojmenováním Sawankhalok, tedy podle názvu vesnice, kde se nacházela vypalovací pec. Většina muzejních kolekcí shromažďujících keramiku je složena zejména z předmětů Sawankhalok, které jsou dobře rozpoznatelné díky šedozelenožluté glazuře a také podle motivů ryb a chryzantém, kterými se dekorovaly misky a talířky.
|
|
|