Strategickým úkolem železnice Barma-Siam bylo zajistit alternativní trasu pro zásobování japonské armády dobývající Myanmu a další asijské zemé na západě. Stavba tratě byla zahájena 16. 9.1942 z existujících konečných zastávek v Thanbyuzayatu a Nong Pladuku v Thajsku. V té době japonští inženýři odhadovali, že bude trvat 5 let, než spojí Barmu s Thajskem železnicí. Japonská armáda ovšem přinutila válečné zajatce, aby stavbu 415 km dlouhé tratě s rozchodem 1 m, jejíž zhruba dvě třetiny vedly po thajském území, dokončili za 16 měsíců. Většina trati vedla ve složitém terénu, kde bylo potřeba postavit vysoké mosty a hluboké průkopy horami. Koleje se nakonec spojily 37 km jižně od města Payathonzu (průsmyk Tři pagody) a na trať jako první vyrazil japonský vlak, který byl pojízdným nevěstincem. Železnice se užívala 20 měsíců než ji spojenecké síly v roce 1945 bombardovaly.
V důsledku brutálního zacházení při stavbě železnice přišlo o život asi 16 000 zajatců. Jejich příběh zachytil v knížce Most přes řeku Kwai spisovatel Pierre Boulle a podle knížky byl natočen stejnojmenný film. Zmíněný most je zkresleně zvrhlou turistickou legendou a atrakcí v Kanchanaburi v Thajsku. Ví se pouze o jediném zajatci, kterému se odtud podařilo uprchnout. Byl jím Brit, který nalezl útočiště mezi probritskými kayinskými guerillami.
I když počet zajatců, kteří zemřeli během japonské okupace, je obrovský, strašlivější je statistika, týkající se dělníků pocházejících z Myanmy, Thajska, Malajsie a Indonesie. Odhaduje se, že jich v této oblasti zahynulo 90 000-100 000. |