 Domovina etnické skupiny Mon se vine podél východního pobřeží zálivu Mottama (Martaban) od ústí řeky Sittoung (Sittang) až k severnímu okraji Tanintharyi Yoma (pohoří Tenasserim). Tito původní obyvatelé široké oblasti táhnoucí se z jižní Myanmy do Kambodži byli během posledního tisíce let pohlceni (někdy dobrovolně, jindy násilím) silnějšími kulturami bamarskou a thajskou.
Jejich pohlcení bylo tak úplné, že monská historie a  kultura přitahovala jen malý zájem ze strany vědců, přesto v obou zemích se dochovaly její jednoznačné pozůstatky i jazyk.
Ačkoli to nikdo přesně neví, Monové mohou mít původ ve skupině indických přistěhovalců z Kalingy, což bylo starověké království, které se rozkládalo na územích dnešních indických států Orissa a Andhra Pradesh. Právě oni přenesli na území pevninské jihovýchodní Asie threvada buddhismus a rozvíjeli jej zde, i když to byli  mnichové ze Srí Lanky, kteří na toto území přinesli tripitaku ("tři košíky"; klasické buddhistické posvátné knihy) a světící obřady. Pokud jde o Myanmu, bylo těmito elementy silně ovlivněno Baganské království. V Thajsku vedl poklidný zájem krále Ramy IV. k rozvoji monského buddhismu.
Od roku 1949 sloužily východní hory tohoto státu (stejně jako jižněji položená pohoří v Tanintharyi Division) jako úkryt pro členy NMSP (Nová strana státu Mon) a  taktickou paži strany MNLF (Monská národně liberální fronta), jejichž cílem byla nezávislost státu Mon na Myanmě. Kromě toho, že Monové obtěžovali myanmskou vládu, příležitostně také bojovali se sousedními Kayiny o kontrolu nad odlehlým hraničním přechodem do Thajska. S rostoucím vlivem vlády v této hraniční oblasti a následující sérií porážek Kayinů se situace uklidnila. V roce 1995 NMSP podepsala klid zbraní s myanmskou vládou. Přesto až do prosince 2004 se objevovaly zprávy o pokračujících ozbrojených incidentech, nucených pracích a obtěžování monských vesničanů. Výsledkem bylo, že se vesničané z jižní oblasti Ye přesunuli přes hranice do Thajska, zejména kvůli hledání obživy. |
Stúpa umístěná na dokonale vyváženém balvanu-viklanu, kterému se říká Kyaiktiyo (Zlatá skála), je hlavním poutním místem jak barmských buddhistů, tak turistů. Cesta k němu je ovšem náročnější, ale za všechny překážky to ovšem stojí - jak okouzlující výhled z vrcholku, tak gravitaci vzdorující kámen sám.
Již dlouho před tím, než začal vzkvétat 
Mawlamyine (více než 500 tisíc obyvatel) ležící na druhé straně řeky Thanlwin na vás v kontrastu k Mottamě zapůsobí jako velké rušné město. Když se ale vydáte na procházku po západu slunce, neosvětlené ulice jsou tiché a překvapivě archaické na to, že jde o čtvrté největší město v zemi. 
Jižně od Mudonu je dosti řídký provoz a kopce na východě jsou hustěji zalesněny. Tahnbyuzayat (Cínový přístřešek), 64 km jižně od