Východně od hlavní třídy se nachází bývalý královský palác, z něhož zbylo převážně rozpadající se opevnění (ačkoli vnější hradby byly 3,5 m vysoké) a brány z pískovcových bloků, u nichž se nejlépe zorientujete - Haritaung stojí na severu, zlatá Shwetaung na kopci na jihovýchodě.
Podle legendy astrologové poradili králi Minbunovi, aby se sem přesunul v roce 1429 poté, co do paláce v Launggretu pronikli "jedovatí hadi a ďábelští ptáci", jeho vyslanci měli na tomto místě podivné vidění - starý muž hrající na flétnu ukázal na krysu pronásledující kočku a poté na žábu, která uštkla hada, což zjevně naznačovalo, že tato půda je hodna krále. Stavba začala v roce 1430 (některé zdroje ovšem tvrdí, že k tomu nemohlo dojít před rokem 1553) a půdorys paláce zhruba odpovídal Mahamuni Paya na severu. V středu lokality je vyrytá jáma, kterou vedla úniková chodba do Shittaung Paya.
Hned za západními hradbami stojí archeologické muzeum, v němž se nachází pár místností s některými hezkými kousky vykopanými v této lokalitě. Patří k nim i Buddha, popsané kamenné destičky (na jedné je staré arabské písmo z 15. století), reliéfy s původní neporušenou barvou, děla, mince z doby Wethali a názorný model celého archeologického naleziště Mrauk U. Mezi starými fotografiemi na stěnách je i snímek poškozené Ratabon Paya před rekonstrukcí. Rovněž stojí za to si pečlivě prohlédnout repliku obelisku z chrámu Shittaung, která se nachází v palácovém muzeu a je mnohem zřetelnější nežli zašlý originál. Jsou u něj popisky v angličtině.
Vedle silnice severně od palácových hradeb vedou schody až na vrchol kopce až k malé, bílé Haridaung Paya, která byla postavena kolem roku 1750 a od níž je mimo řádné hezký výhled směrem na západ. |