|
Thajsko - historie - Sukhothai |
 Vliv khmerské říše upadá a jejího oslabení využívají dva místní thajští princové (náčelníci kmenů) Khun Bang Klang (někdy se uvádí jméno Phor Khun Bang Klang Thao) a Khun Pa Muang, oba v podstatě khmerští vládní úředníci zaměstnaní v Sayamu (později Sukhothai) k zahájení povstání proti Khmerské říši. Khan Lampong, kambodžský generál, se pokusí o odpor, ale je poražen. Sukhothai se tak stane opravdu nezávislým státem. Khun Bang Klang je korunován Králem Sukhothai pod titulem Sri Inthrathit a zakládá tak první thajskou dynastii Phra Ruang. Khun Pa Muang nezískává narozdíl od Khun Bang Klanga žádnou významnou mocenskou pozici. Důvodem je jeho manželství s khmerskou princeznou, což výrazně snižuje jeho důvěryhodnost v thajských očích. Další knížectví dříve řízené Khméry se rychle stávají součástí Sukhothaiského království, ale ne prostřednictvím vojenského dobytí, ale diplomatickým připojením. To je možné protože Sukhothai se stává velice atraktivní, je daleko více liberální zejména v otázkách otroctví a daňového systému a král již není považován za božího krále jako za khmérských časů.
|
 Kublai Chán, mongolský vládce v centrální Číně si podrobí Království Nanchao , několik set kilometrů severně v dnešní jižní Číně. Velké vlny thajských imigrantů zaplavují Sukhothai a výrazně tak zvětší její populaci.
|
 Princ Mengrai z Nanchao, poté co unikl hněvu Kublai Khana, založí Království Lan Na Thai (království milionu thajských rýžových polí) a stává se jeho králem. Jako hlavní město si zvolí a založí Chiang Rai. V následujících letech začlení několik sousedních thajských knížectví do svého království. Ačkoli vztahy k Sukhothaii jsou v prvních desetiletích srdečné a přes skutečnost, že mnoho bývalých obyvatel Nanchao se stane občany Sukhothai, obě tyto království se nikdy nespojí a vyvíjí se souběžně. Lan Na Thai se stává nejprve spojencem Barmy, později jeho vazalem a nakonec je po několik století do Barmy začleněno. To je patrné nejen v Chiang Mai, ale v celém severním Thajsku. Thajci dnes historický význam království Lan Na Thai uznávají daleko méně než Sukhothai, přestože její nezávislá historie je výrazně kratší - pouze 140 let.
|
 Ramkhamhaeng, třetí ze tří synů Sri Inthrathita se stane králem Sukhothaie. Určitou dobu před ním však strávil na trůnu jeho starší bratr Ban Muang (pozor - nezaměňovat s princem Pa Muang který se spojil se Sri Inthrathitem při svržení khmerské vlády). Neexistují ovšem žádné přesné záznamy o smrti Sri Inthrathita ani o tom jak dlouho Ban Muang vládl. Neexistují zřejmě proto, že se jednalo o výjimečnou dobu míru. To se rázně mění když Ramkhamhaeng dosedne na trůn. V následujících letech Ramkhamhaengovy armády dobudou oblast zahrnující většinu dnešního Thajska, východní část dnešní Barmy a téměř celý Malajský poloostrov. Jeho vztahy k Lan Na Thaiskému králi Mengrai zůstávají srdečné. Ramkhamhaeng nijak neohrožuje svého severního souseda. Vojenské úspěchy Ramkhamhaengovy armády nejsou zdaleka jeho jediným úspěchem.Vytvoří také thajskou abecedu, která se v podstatě používá dodnes, kodifikuje právo a řídí reformu buddhismu, zejména tím, že stanoví přísnější pravidla pro chování mnichů. Thajská abeceda čerpá ze Sanskritu a Pali (oba jazyky Indického původu) a také z psané podoby barmštiny a khmerštiny, přestože oba jazyky jsou dnes zcela odlišné (viz kapitola Jazyk). Vývoj thajského jazyka v jihovýchodní Asii, přes svůj původ v Číně, vysvětluje proč je mnoho královských titulů nebo náboženských označení velice podobných khmérským nebo barmským (Thajci přijali buddhismus až po příchodu na území Thajska a ne během svého historického vývoje v jižní Číně kam buddhismus přišel až když se thajská většina přesunula na jih).
|
 How Peckings Chi, Čínský Mandarín přijíždí do Sukhothai a sjedná dohodu přátelství mezitím Čínou a Sukhothai.
|
 Král Mengrai z Lan Na Thai podrobuje Monské království Haripungaya (dnešní Lamphun). Všechny pozdější Monská království jsou lokalizována na západní straně pohoří, které dnes odděluje území Barmy a Thajska.
|
 Smrt krále Ramkhamhaenga; na trůn vstupuje jeho syn Loetai. Začíná úpadek království Sukhothai. V předcházejících dobách vládlo mnoho nethajských knížat prostřednictvím Krále Ramkhamhaenga a mnoho thajských knížat se stává postupně nezávislými na Sukhothai.
|
 Knížectví Utong (blízko dnešního města Suphanburi) se stává díky vojenským dovednostem svého velícího generála nejvýznamnější oblastní silou. Jméno tohoto generála není známo. Není to nic neobvyklého. V tradiční siamské historii měly jména vždy daleko menší význam než v západní kultuře. Typické je, že muž měnil své jméno vždy když získal větší moc nebo vyšší postavení. Mnoho jmen pod kterými jsou historicky známé důležité siamské osobnosti jsou stejně spíše tituly než jména. Jeden důležitý příklad z pozdějších časů je označení Chao Phaya - to je mimo názvu nejvýznamnější thajské řeky také thajský titul, určený nejvyšším členům vlády. Typicky se tak velící generál knížectví jmenoval Chao Phaya. Stejně tak o několik set let starší příklad - Chao Phaya Chakri, zakladatel současné dynastie Chakri neboli generál z Utongu který, sice nenosil titul Chao Phaya během celého svého života, ale byl mu byl připsán až později.
|
 Princ Lutai (Tammaraja I.), syn Krále Loetai se stane Králem Sukhothai. Není známo jak dlouho vládl král Loetai. Přijímaná teorie praví, že po jeho smrti došlo k velkému soupeření o trůn. Pravděpodobně vládl král se jménem Nguanamthom v časovém období mezi panováními Loetaie a Lutai Tammaraja I. Král Lutai se soustředil spíše na náboženské než politické záležitosti, což fakticky dále přispělo ke ztrátě politické moci Sukhothai. Tammaraja - jméno, které získal posmrtně, je spíše náboženský než politický titul.
|
Král Lutai umírá a je následován svým synem Princem Sai který získává jméno Král Tammaraja II. |
Král Boromaraja I. z Ayutthaya napadne Sukhothaiská území a podrobí si několik měst. |
Phitsanulok, náhradní hlavní město Sukhothaii, zabírají Boromarajasjovy armády a zajatci jsou uvrženi do otroctví. |
Král Tammaraja II. je donucen stát se vazalem Krále Ayutthaya. Toto znamená konec nezávislého thajského Království Sukhothai po 140 letech existence.
|
|
|