|
Thajsko - historie - předthajské období |
 Pravěké Thajsko bylo kdysi považováno za kulturní tišinu, ale výzkumy a archeologické vykopávky vypovídají o tom, již před 40 tisíci lety bylo toto území obydleno kulturou lovců a sběračů plodin, kteří žili v trvalých osadách a používali nástroje ze dřeva, bambusu a kamene. Na konci poslední doby ledové, zhruba před 10 tisíci lety se tito lidé stali zemědělci, chovali hospodářská zvířata, o čemž svědčí nálezy v jeskyních v severním Thajsku a pěstovali již rýži a fazole. První hliněné nádoby nalezené v Thajsku pochází pravděpodobně z doby 6800 let př.n.l. Doslova převrat v dosavadní historii lidstva způsobil v roce 1966 americký student Stephen Young, který doslova zakopl o úlomky podivné keramiky, kterou odhalily mohutné přívalové deště ve vesnici Ban Chiang v severovýchodním Thajsku (Udon Thani). Mimo řady hliněných nádob byly v hrobech nalezeny bronzové předměty z doby 3 tisíce let př.n.l., které ukazují na pokročilou vzkvétající kulturu. Tato pradávná místa v Asii (spolu s Čínou a Mezopotámií) byla "kolébkou civilizace". Naleziště představují první známý doklad civilizace, která se živila zemědělstvím a uměla zpracovávat bronz. Postupně se rozšířila i do oblasti náhorní plošiny Khorat.
|
 Podstatný pro rozvoj jihovýchodní Asie byl vliv tehdejší Indie. Pod tlakem kulturních vlivů, které odtud působily během prvních století našeho letopočtu, vzniklo mnoho nezávislých domorodých království. Tato získávala vzhled indické civilizace. Zejména tři následující království měla tvůrčí sílu k ovlivnění dění v oblasti a měla pravděpodobně vliv na rozvoj dnešního Thajska:
|
 byla nejasně sjednocená skupina lidí kmene Mon, kteří se tu usadili a vybudovali soustavu městských států. Tito lidé měli nejslibněji se rozvíjející mocenskou základnu a to v místech, kde se dnes nachází město Nakhon Pathom, (západně od Bangkoku). Království Dvaravati vzkvétalo na širokých úrodných březích řeky Chao Phraya od 6. nebo 7. až do 11. století. Přijali buddhistické vyznání Theravada a všeobecně se tak předpokládá, že Thajci byli na počátku obráceni na víru díky kontaktům s kmenem Mon. Městské státy království Dvaravati byly politicky nestálé a přestože dávaly přednost umění, náboženství i politice ovlivněné Indií, v devátém století podlehly invazi Khmérů, kteří přišli z Kambodže.
|
 (čti: "Šrívidžaja"). Pravděpodobně se rozvíjelo souběžně s Dvaravati a udržovalo stabilitu na Malajském poloostrově a v indonéském souostroví od 8. až do konce 13. století. Toto království vytvářelo rannou kulturu jižního Thajska. Vyznávalo buddhismus Mahayana a prosperovalo hlavně díky námořnímu obchodu s Čínou a Persií. Rozšířilo svůj vliv až daleko na sever a jeho hlavním městem se stala Chaia (Surat Thani).
|
 jejichž obrovská říše byla soustředěna kolem města Angkor (dnes už jen vykopávky) v 11. století dominovali nejen na území dnešní Kambodži, Vietnamu, Laosu, jižní Číny, ale také na rozsáhlých plochách dnešního východního a centrálního Thajska. Byli to mistři v oblasti stavitelství a stopy jejich úspěšné kultury jsou stále zřetelné a patrné nejen v Lop Buri, ale i na mnoha dalších místech na severovýchodě.
|
 První zjistitelné známky oznamující přítomnost thajského lidu situují Thajce na území jižní Číny (dnešní provincie Sipsong Panna) okolo 5. stol.n.l., kdy byli vtlačeni čínskými a vietnamskými výboji na řídce osídlená území severovýchodního Laosu a sousedních oblastí. První imigrační vlna na území dnešního Thajska přišla zřejmě v regionu Chiang Saen (Chiang Rai), kde někdy po sedmém století Thajci zformovali stát známý pod jménem Yonok. Následný rozvoj, který můžeme datovat mnohem přesněji a který plnil velmi významnou kulturní úlohu, přinesl rozšíření buddhismu Théraváda na území Yonoku prostřednictvím království Dvaravati, ke kterému došlo na konci desátého stol. a který nejenže sjednotil Thajce, ale spojil je i s civilizací Mon. Thajská infiltrace pokračovala až do konce dvanáctého století a byla vytvořena nejsilnější populace právě na území Thajska, které však bylo tehdy pod kontrolou khmerského imperia. Hlavním sídlem Khmérů bylo Lopburi, které bylo považováno za administrativní centrum země zvané "Syam" (ze sanskrtu "snědý" - hanlivý khmérský výraz pro místní obyvatele).
|
 V polovině 13. stol. se Thajci díky rozsáhlému úpadku Angkoru a inspirujícímu vlivu buddhismu Theravada dostali na dosah autonomní vlády. Tento vývoj také uspíšila invaze mongolských vojsk Chubilaj Chána do Číny a Nan-chao (1215), která urychlila posun Thajců z Číny dále na jih, kde zakládali sídla a pomalu získávali vliv a moc.
|
|
|