| Home > Dynastie Chakri > Rama I > Rama II > Rama III > Rama IV > Rama V > Rama VI > Rama VII > Rama VIII > Rama IX |
Rama VIII. |
Rama VIII. - Král Ananda Mahidol (1935-1946) |
|
celé královské jméno: Phrabat Somdej Phra Paramenthara Maha Ananda Mahidol Phra Athama Ramathibodinthra, zkráceně Jeho Výsost Král Ananda Mahidol. Narodil se 20. září 1925. Byl nejstarším synem a druhým dítětem Korunního Prince Mahidol Adulyadeje, Prince ze Mladá léta |
 Princ Ananda Mahidol Mahidol (Mom Chao Ananda Mahidol Mahidol se narodil v německém Heidelbergu. Byl prvorozeným synem prince Mahidola Adulyadeje ze Songkhla (syna krále Čulalongkorna) a paní Savangval (dřívější titul Somdej Pra Sri Nakarindhara Boromaračačonnani), kteří tam toho času studovali. Jeho strýc, král Vadžiravhud, poslal 13. října 1925 telegram, kde jej nazývá "Ananda Mahidol", znamenající Mahidolova Radost. (Ananda Mahidol je jedno slovo a to pouze jeho první jméno. Je vyslovováno správně "Ananta Mahidon". Když ještě měl svou rodnou hodnost "Mom Čao" - nejnižší hodnost thajských princů - používal příjmení "Mahidol" po svém otci; jeho jméno v té době tedy znělo "Mom Čao Ananda Mahidol Mahidol").
Rodina se vrátila do Thajska v roce 1928 poté co princ Mahidol Adulyadej dohončil svá studia lékařství na Harvardově Univerzitě. Princ Mahidol zemřel ve věku 37 let následujícího roku, kdy bylo Anandovi Mahidolovi pouhé 4 roky. Jeho matka tak zůstala sama, aby svou rodinu povznesla výše.
Avšak jakmile bezprostředně hrozila abdikace krále Pradžadhipoka, byla princova matka tázána členem vlády na svůj názor ohledně možnosti, že by se Ananda Mahidol mohl stát příštím thajským monarchou. |
Následoval své rodiče do Paříže, Lausanne a pak do Massechusetts, když v roce 1927 jeho další strýc, král 
Puč v roce 1932 ukončil absolutní monarchii a vyvstala možnost, že by král mohl abdikovat. Královna Savang Vadhana, babička prince Anandy Mahidola se obávala o jeho bezpečnost od té doby co se stal jedním z možných dědiců trůnu. A dalo se tak předpokládat, že Mahidolova rodina se znovu přesune do Lausanne. Zdravotní stav a další vzdělávání princů bylo uvedeno jako oficiální důvod odjezdu. Opustili Thajsko v roce 1933 a princ Ananda Mahidol strávil většinu svého mládí ve Švýcarsku.Náhodná nástupnictví |
Přesto se vyskytla znovu debata ohledně polo-cizince, prince Čulačakrapongseho. Bylo zdůrazněno, že fakticky král Vadžiravhud zprostil jeho otce zákazu nástupnictví na základě Nástupnického zákona, takže koruna by měla připadnout jemu.
|
Byl to zajímavý zvrat v historii nástupnictví, když král Pradžadhipok (
Nabídnutí trůnu princi Pradžadhipokovi se neobešlo bez komentářů. Tím, že se tak stalo se obešel jiný silný kandidát: princ Čulačakrapongse, syn dřívějšího Polního maršála prince Čakrapongsepuvanata z Phitsanuloku, který byl před svou smrtí jasným dědicem krále 
Když později král Pradžadhipok abdikoval, a byl posledním zbývajícím synem královny Sri Pačarindry, koruna se vrátila zpět k synům královny jejíž pořadí následovalo: královny Savang Vadhany, matky dřívějšího korunního prince Vadžirunahise. Mimo něj měla ještě další dva syny, kteří se dožili dospělosti: prince Sommutiwongwarothaie z Nakon Si Thammaratu, který zemřel bez syna, a prince Mahidola, který, třebaže již zemřel, měl dva syny. A tak se zdálo, že princ Ananda Mahidol by mohl být první v řadě s nárokem na trůn.
Ale od té doby co bylo království řízeno ústavou, byl to vládní kabinet, který měl rozhodnout. Klíčovou osobou byl Pridi Phanomyong, který přesvědčil kabinet, že by Zákon měl být interpretován tak, že vyloučí prince z následnictví a že princ Ananda Mahidol by měl být příštím králem. A to se také zdálo být výhodné pro vládu, mít devítiletého monarchu, který chodí ještě do školy ve švýcarském Lausanne. V březnu 1935 byl princ Ananda Mahidol zvolen thajským parlamentem a vládou jako nástupce svého strýce, krále Královské roky |
Ve věku 13ti let poprvé navštívil Thajsko jako monarcha, doprovázen svou matkou a mladším bratrem Bhumibolem Adulyadejem. A podruhé se znovu vrátil po skončení Druhé světové války, v prosinci 1945. Přes své mládí a nezkušenost rychle získal srdce thajského národa, který stále ctil monarchii i během převratů v letech 1930 a 1940. Byl hezký mladý muž a thajci byli rádi, že opět mají mezi sebou krále. Jednou z jeho aktivit byla úspěšná návštěva bangkokské Čínské čtvrti, přičemž jejím úmyslem bylo uklidnit poválečné napětí přetrvávající mezi etnickými Číňany a Thajci.
|
Jelikož nový král byl stále ještě dítě a studoval ve Švýcarsku, parlament určil jeho královské regenty, jimiž se stali: plukovník princ Anuwatdžaturong, princ Artit Thip-apa a Čao Praya Yommaraj (Pun Sukhum).
Nicméně, zahraniční pozorovatelé věřili, že Ananda Mahidol vlastně nechtěl být králem a cítili, že jeho kralování nebude trvat dlouho. Louis Mountbatten, Hrabě Mountbatten z Barmy, britský velitel v jihovýchodní Asii, navštívil Bangkok v lednu 1946 a popsal krále jako "ustrašeného, krátkozrakého hocha se skleslými rameny a hubenou hrudí, ověšeného diamanty zdobenými dekoracemi a jako naprosto patetickou a osamělou figurku".Záhadná smrt |
|
9. července 1946 byl král nalezen se střelnou ránou na hlavě ve své ložnici ve Velkém Paláci, pohé čtyři dny před plánovaným odjezdem do Švýcarska, kde měl dokončit studia a získat doktorát z Práva na univerzitě v Lausanne. Jeho bratr Události 9. června 1946 |
Keith Simpson, patolog Brittish Home Office a zakládající člen Oddělení forenzního lékařství nemocnice Guy's Hospital v Londýně provedl forenzní analýzu královy smrti a popsal následujícím způsobem události rána 9. července 1946. Král Ananda byl svou matkou probuzen v 6 hodin ráno. V 7:30 přišlo do služby jeho páže But Pathamasarin a začal na balkóně sousedícím s královou šatnou připravovat tabuli ke snídani. V 8:30 viděl But krále stát ve své šatně. O pár minut později mu přinesl obvyklou sklenici pomerančového džusu. Nicméně poté se král vrátil do postele a džus odmítl. V 8:45 se objevilo další královo páže, Čit Singhaseni s tím, že byl zavolán, aby změřil velikosti králových medailí a ozdob pro klenotníka, jenž pro ně připravoval pouzdro či klenotnici. V 9:00 navštívil krále Anandu princ Bhumibol. Později řekl, že nalezl krále dřímajícího v posteli. V 9:20 se z královy ložnice ozval jediný výstřel. Čit vběhl dovnitř a poté vyběhl chodbou do apartmánu královny a s pláčem volal: "Král se zastřelil". Královna matka následovala Čita do královy ložnice a nalezla jej ležet obličejem vzhůru na jeho posteli s krvácející ránou v hlavě. |
Následky |
První oznámení v rádiu 9. června ohlásilo, že se král nešťastně zastřelil při hraní se svou pistolí. V říjnu 1946 dospěla vyšetřovací komise k závěru, že králova smrt nebyla nešťastnou náhodou, ale sebevražda ani vražda nebyla prokázána. V listopadu 1947, Polní Maršál Plaek Pibulsonggram zorganizoval odpor proti zvolené vládě a nařídil soud. Sekretář krále Anandy senátor Čaleo Patumros a královi dva sluhové But a Čit byli zatčeni a obviněni ze spiknutí s cílem zavraždit krále. Soud začal v srpnu 1948. Případ žaloby byl podpořen 124 svědky a tak obsáhlou dokumentací, že rada obhajoby požádala o odročení a o čas na jejich prostudování. Toto však bylo zamítnuto a byla nalezena nová rada obhajoby . Později dva z z ní byli zatčeni a obviněni ze zrady. Ze zbývajících dvou členů jeden rezignoval a zůstal tedy pouze jeden mladý právník na obhajobu zatčených, Fak Na Songkhla. Ke konci případu se k němu přidala ještě dcera Čaleo Patrumrose, když právě dokončila studia. Případ skončil v květnu 1951. Soud zjistil, že král Ananda byl zavražděn, ale Čaleovi nebyla prokázána vina a taktéž žádný z obou sluhů nemohl vystřelit smrtící střelu. Přesto byl Čit uznán vinným jako součást zločinu. Obvinění proti Čaleovi a Butovi byla ztažena o oba osvobozeni. Čit se k rozsudku odvolal a stejně tak obžaloba se odvolala k osvobození Čalea a Buta. Po patnácti měsících přehodnocování Odvolací Soud nebylo Čitovu odvolání vyhověno a navíc byl shledán vinným i But. Chit a But se odvolali k Nejvyššímu Soudu který posuzoval případ dalších deset měsíců než nakonec potvrdil oba rozsudky a tentokráte odsoudil i Čalea! V únoru 1955 byl Čaleo Patumros a dva sluhové, Čit Sinhaseni a But Paramasrin, popraveni Pibulsonggramovou vládou za konspiraci se zájmem zavraždit krále. Nyní se připouští, že rozsudky proti všem třem mužům byly nepodložené. |
Alternativní vysvětlení smrti |
Králova smrt je stále záhadou. Jelikož tento případ nebyl nikdy otevřeně v Thajsku diskutován, nejlepší současné vysvětlení je v knize Williama Stevensona The Revolutionary King (Revoluční Král), napsaný ve spolupráci s králem Bhumibolem Adulyadejem. Toto vysvětlení zbavuje viny odsouzené a předpokládá, že Ananda Mahidol byl zavražděn Cudži Masanobuem, dřívějším japonským důstojníkem, který byl v Thajsku aktivní během války. Ze Stevensonova vysvětlení je jasné, že se Ananda Mahidol nemohl sám náhodně zastřelit ani spáchat sebevraždu (jak bylo někdy naznačováno). Byl nalezen ležet tváří vzhůru na své posteli, neměl své brýle, bez kterých byl takřka slepý. Měl pouze malou ránu po střeleve svém čele a trochu větší výchozí ránu vzadu na hlavě. Jeho pistole, Colt 45 darovaný jedním dřívějším americkým důstojníkem, nebyla poblíž. Colt 45 navíc není zbraň náchylná k neúmyslnému výstřelu; střelí pouze tehdy, když je vyvinut značný tlak na ochrannou destičku na patě pistole ve stejnou chvíli kdy se zmáčkne spoušť. Tento Colt je rovněž těžká zbraň a je obtížné jí používat bez tréninku. A bylo by vlastně nemožné, aby si Ananda Mahidol, slabý 20letý chlapec, lehl na záda na postel a střelil se do čela takovou pistolí. A pokud by se mu to podařilo, roztříštil by si lebku a neutrpěl pouze malou ránu v čele, kterou viděli svědkové. Stevenson napsal, že žádná nábojnice nebyla nalezena a pozdější pátrání krále Bhumibola, avšak zatajené vládou, zjistilo, že z Coltu nebylo vystřeleno. Dr. Keith Simpson, forenzní patolog zabývající se královou smrtí, zjistil jako vysoce nepravděpodobné, že by spáchal sebevraždu. Poznamenává: - pistole byla nalezena po levé králově ruce, avšak on byl pravák - směr střely nebyl zamířen doprostřed hlavy - rána nad levým okem nemohla vyjít z žádného předpokládaného směru ani z výstřelu kontaktního - král byl zabit když ležel rovně na zádech. Simpson poznamenal, že během svých dvacetiletých zkušeností nevidel nikdy sebevraždu v tomto stylu. Pokud se Ananda Mahidol nezastřelil sám, musel být zavražděn. Pak je nutné se ptát, kdo by měl z jeho smrti prospěch. Nejvíce by z ní těžil jeho bratr Bhumibol, který byl následující v královské linii. Avšak možnost, že by současný thajský král zavraždil svého bratra je tak šokující, až nemožná, zejména v moderním Thajsku. Ale i tato možnost byla přetřásána v padesátých letech, byla však zavržena několikerými vysvětleními. Za prvé, zdá se být jisté, že králova pistole nebyla smrtící zbraní, takže by Bhumibol musel použít jinou zbraň a pak jí během pár sekund někde ukrýt, předtím než na scénu přiběhli další svědkové. Za druhé, všechny zprávy hovoří o tom, že byl Bhumibol přivolaný do královy ložnice matkou, která byla první na scéně. Za třetí a nejdůležitější, Ananda Mahidol a Bhumibol si byli vždy velice blízcí a podle Stevensona Bhumibol neměl žádnou touhu stát se králem (a na základě nějakých zpráv stále nemá). Jeho jedinou touhou bylo navrátit se ke klidnému životu ve Švýcarsku. Králova smrt musela přijít zvenčí Královského Paláce. Thajská politická scéna byla v té době ovládána dvěma postavami, které vedly roku 1932 revoluci proti absolutní monarchii, ale kteří následně padli. Byli jimi Polní Maršál Pibulsongkram, který byl pro-japonský diktátor během Druhé světové války, ale který se roku 1946 snažil ospravedlnit jako spolupracovník Spojených Států, a Pridi Phanomyong, levo-straný politik, který byl stínovým vůdcem během války a podporován Británií. V čase královy smrti byl Pridi premiérem a Británie a USA, kteří vedli tajnou válku o vliv v poválečném Thajsku. Role monarchy byla v hlavním zájmu thajských politiků a absence vládce na trůnu od roku 1932 měla velkou cenu pro Pibulsonggramův řežim během války. Je možné, že cítil návrat silné monarchie pod králem Anandou Mahidolem což by ohrozilo jeho šance na návrat své moci pod patronátem USA. A je tedy možné, že Pibulsongkram mohl využít japonského důstojníka Cudži Masanobua, kterému byly prominuty válečné zločiny výměnou za spolupráci s USA k zosnování královy vraždy a doufal, že Bhumibol bude více poddajný král. Královražda rovněž diskreditovala Pridiho vládu v Pibulsongkramův prospěch. Další alternativou, avšak méně pravděpodobnou, je, že Pridi se obával návratu silné monarchie jako ohrožení jeho nadějí zavedení socialistické vlády v Thajsku. I když nebyl komunista, sympatizoval s čínskými komunisty a později žil v Číně v exilu. V době, kdy měla Británie labouristickou vládu neviděl Pridi problém mezi svými levo-stranými politickými ambicemi a svou rolí britského agenta. Zavraždění krále by podle této teorie oslabilo sílu monarchie a umožnilo snadnější revoluci levého politického křídla. Během studené války v padesátých letech byl nejčastěji právě Pridi označován jako hlavní postava v pozadí královy smrti. Podle Williama Stevensona ale král Bhumibol řekl, že nevěří, že by Pridi byl do vraždy zapleten. 60 let po vraždě Anandy Mahidola se zdá, že případ nebude nikdy vyřešen. Král Bhumibol je posledním žijícím svědkem oněch událostí, a možná znalým skutečné pravdy, která by mohla být po jeho smrti zveřejněna.
V tomto článku je použit překlad textu z článku Ananda Mahidol na anglické Wikipedii. |
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY |
Siam Kings Death News Feature 1946 - You Tube Chakri Dynasty - Wikipedia |